Richard píše: ↑28.07.2019 23:58:18
Jen mě trochu přijde líto, že tu s námi ani v tyto chvíle nejsou někdejší členové fóra. Přitom jsem jich tu nedávno pár zahlédl. Nu což...
Pokud by se to dalo vztáhnout i na mne...
Asi mám nějakou "diagnózu". V 94 jsem byl na Strahově a asi jsem tam chytil nějakou nemoc, která zatím nebyla z medicínského hlediska popsána.
("I can't explain, you would not understand. This is not how I am. I have become comfortably numb ")
Pokud si na to dobře vzpomínám, tak mělo to již tehdy různé příznaky, například:
- Přišel jsem ze Strahova domů (CD jsem ještě neměl) pustil si magneťák s PF, a maje v čerstvé paměti
Z-V-U-K ze Strahova, a když jsem "teď" slyšel ty vlastní repráky, a že už se Strahov nikdy opakovat nebude (!!!), normálně jsem měl slzy v očích. Jednoduše to nešlo poslouchat dál... Představa, že již
NIKDY NEZAŽIJU TO, CO JSEM ZAŽIL NA STRAHOVĚ byla pro mne nesnesitelná a příliš krutá.
Trvalo mi dlouhou dobu, než jsem si opět zvyknul na reprodukci reproduktorů... A léta se valili jako kameny na dně řeky.
- Pak se v Praze objevil Roger (roky koncertů si nepamatuji) – byl jsem tam. Dál Australian Pink Floyd Show Ostrava – byl jsem tam. Roger a Praha podruhé – byl jsem tam. A ... časem mi došlo, že "něco" je se mnou špatně. Již nikdy jsem nezažil to, co jsem chtěl zažít opět – ty pocity ze Strahova ("to feel the warm thrill of confusion that space cadet glow", ItF?).
Po těchto prožitcích jsem učinil závěr: Můj VNITŘNÍ prožitek ze Strahova asi není možné zopakovat.
("When I was a child I caught a fleeting glimpse out of the corner of my eye
I turned to look but it was gone. I cannot put my finger on it now.
The child is grown, The dream is gone and I've become comfortably numb.")
A tak jsem přestal chodit na koncerty. Zjistil jsem, že to nepotřebuji. Je to asi "něco" ve mně...
A ... div se světě – sám se divím – nic mi nechybí...
Samozřejmě to pak ještě souvisí s jakýmsi mým vnitřně-"duchovně"-názorovým vývojem, třeba i s větou "všechno mít nemusím" atp. Nebo s větou "Žádná vnější podmínka, nemůže naplnit nitro člověka" A tak jsem mnohé "pustil".
Taky jsem spíš člověk na "Division-Bell-Style-rozhovor" – tj. "face to face" rozhovor mezi (jen) dvěma lidmi, než na masové akce.
Jinak, samozřejmě, všechny zdravím!
Shlédnul jsem nějaké kousky z Nickových koncertů na YT – moc hezké.
Z mého subjektivního pohledu – Nick jednou rukou strčil do kapsy Rogera i s Davidem – a dal odpověď na po celá desetiletí neřešitelnou otázku "Which One´s Pink?".
(asi by to nemělo být tak dlouhé...)