pink floyd

Když v jiném Fernetti napsal, že 14 litrů za reedici LP nedá, napadlo mne , kde je hranice ceny fanouška, kterou by byl ochoten dát, nebo dal za již vlastněný titul....A co y jste tedy ze svého vyzdvihly?
V pravdě jsou to věci ne laciné a i občasná cena novinky pro našince je jaksi hodně vzdálená zdravému rozumu, ale i aukční ceny z mé zkušenosti jsou občas ..... hodně špatně čítatelné, i když už jsem v rámci snahy titul vlastnit už šel hodně daleko.
Napadlo mi to v momentě, kdy jsem zabrousil do minulosti diskuze fóra, kde se objevuje mám.... 1 LP.... 2 LP..., ale také Roia...
Jak se tedy za ty roky změnil pohled , i s ohledem na možnosti.

zkusím začít s odpovědí:
každý máme jiné finanční možnosti - to podle mě hraje zásadní roli.
pokud už ty chechtáky máme, nemáme zase dost času nebo lidu na dobrý poslech (ikdyž cestičky se jistě najít dají, žejo richarde... )
no a pak, když máme (alespoň relativně) obojiho dost, pak jsme v situaci, kdy zapneme ebay a jdeme hledat japonské nebo první pressy vinylů anebo jdeme kupovat kolekce DVD na 14 litrů.
já, pokud mluvím za sebe, jsem si svůj strop, u kterého jsem si řekl, že ho nepřekročím, bylo, když jsem viděl aukční ceny za první UK press WYWH (jo, ten v černé folii - dokonce existují i nerozbalené???) - ty ceny byly kolem 2 litrů, často to skákalo i přes 3 a víc (ale to je asi cca. 3-4 roky, kdy mě to zajímalo, dnes je to možná jinak - spíš možná ještě horší...).
u DVD kolekce těch 14 litrů je vážně dost, reálně bych to začal zvažovat, kdyby se cena u nás blížila k desítce směrem ze zespoda. je před vánoci, takže ceny jsou na začátku našponované, za rok v létě můžou jít (u nás) reálně asi o litr níž. ale to je pro mě pořád hodně. zaprvé mám vypálené DVDčka s VOIOs, která jsem si znovu pustil až teď, po 5-6 letech, origo DVD s koncerty si pouštím taky jen 2-3x titul do roka. takže se spíš snažím svůj chtíč krotit a poslouchat to, co doma mám.

btw. zajímal by mě vývoj cen kolekce oh by twe bay nebo immersion vydání VYWH, DSOTM a TW. už jsou tu pár let, takže nějaké srovnání by se na netu najít možná dalo. neskusí to někdo?

Čeho si vážím nejvíc?

Asi BoxSet Shine On. Jsou to nezapomenutelné subjektivně soukromé zážitky a drobnosti.
Rozbalení, kniha,grafické zpracování... všechny ty vzpomínky.

Dál možná odznak Division Bell, co jsem dostal od bratra. Vůbec jsem to nečekal.

Možná jsou to hlouposti, kterých se dá kdekoli na internetu sehnat mnohem více a mnohem vzácnější a novější...
... ale ty subjektivně soukromé vzpomínky nenahradí nic...

(Šlo by to rozepsat i vícero slovy, rozpomínat se, ale kdo by to četl...)

Tak já se přidám.
Dle mého jsou zde dva pohledy na věc. Jeden pohled je již výše uvedený finanční a druhým pohledem je představa o samotné sbírce.

Takže finanční pohled:
Pokud na nějaký titul nemám příslušný peníz, není co řešit. Pak nějaký titul může stát nesmyslnou částku. Myslím tím skutečně nesmyslnou,
kterou nejsem ochoten zaplatit, i kdybych měl bokem tolik peněz. Nerad bych zabředl do bezbřehé debaty o tom, že půl roku počkám a oni
ho o 15 korun zlevní... Tohle je životní přístup určitých jedinců - ať je cena jakákoliv, tak počkám na slevu.

A pohled na budování sbírky:
Někomu stačí mp3, nebo přepálit CD a popsat fixem. Pokud o nějaký titul opravdu stojím, já vždy upřednostním originál.
U Pink Floyd a sólové tvorby jejich členů je pro mne základem vydání standardních alb + DVD.
Pak jsem si zamlsal nákupem např. Immersion vydání, WYWH na SACD, Pipera ve třídiskové verzi apod. Cenu za Immersion si už bohužel neupomínám... Zamlsal bych si i na The Early Years Box Set: 1965-1972 či reedici LP, ale to až si někdy pořídím to gramo a čas
k poslechu (já tušil, že to od Fernettiho schytám... ).
Vrcholem pak je budování sbírky kompletní, viz Zbyňkova sbírka se spoustou rarit a rozmanitých vydání. A tady musím přiznat, že kdybych
nějaké takové rarity sehnal snadnějším způsobem, tak bych se jistojistě neudržel a investoval bych do nákupu větší obnos.

Takže já dal asi nejvíc za ty Immersion vydání a další investici bych měl správně napřed směrovat do volného času k poslechu a do
poslechového zařízení, resp. gramofonu.

Re: Čeho si ze svých sbírek nejvíce vážíte?
Citace
Příspěvek od proti » sob říj 29, 2016 9:34 pm

Čeho si vážím nejvíc?
Asi BoxSet Shine On. Jsou to nezapomenutelné subjektivně soukromé zážitky a drobnosti.Rozbalení, kniha,grafické zpracování... všechny ty vzpomínky.Dál možná odznak Division Bell, co jsem dostal od bratra. Vůbec jsem to nečekal.
Možná jsou to hlouposti, kterých se dá kdekoli na internetu sehnat mnohem více a mnohem vzácnější a novější...... ale ty subjektivně soukromé vzpomínky nenahradí nic...
(Šlo by to rozepsat i vícero slovy, rozpomínat se, ale kdo by to četl...)

Když jsem si přečetl tyto řádky, uvědomil jsem si kolik právě ty maličkosti, jak o nich píše Proti pro nás v podstatě znamenají. Přesně to vystihl , když napsal, že sehnatelné je vše, ale ta osobní vazba a spojení ve vzpomínkách udělají i z lístku, který Ti na koncertě neutrhnou poklad. Pro mne právě vedle toho lístku je tím nej jeden plakát, který jsem obdržel od jedné paní v r.1994 v Mnichově. Noc po pražském koncertě jsem hned cestoval do Mnichova, kde jsem domlácený, ale plný dojmů vyprávěl ...jak včera bylo krásně na koncertě PF. Paní byla s přítelkyní a vzpomněla si jak v r.1972 byly ony dvě na koncertě PF v Mnichově a plakát, který 22 let schraňovala mi následující týden donesla.. Dodnes, když jí vidím a už je to starší paní, mám tu vzpomínku z rozhovoru, který jaksi umocnil ten zážitek z Prahy neb i ten papír v roličce byl trochu historie navíc.

zbyňku, zlatá slova píšeš! nic nepřebije osobní, nepopsatelné emoce, které se pojí k naprosto nanicovatým drobnostem, často těm, které ve svých sbírkách ani nemáme. nebo mít nemůžeme...
z těch pro mě cenných, které by se pojily k mé sbírce (audio + video) bych nepřiřadil asi nic zvláštního. jo, mám japonský press dsotm, nebo meddle, pěkné a zachovalé UK pressy z ještě sedmdesátých let (čili to, co se skutečně poslouchalo, ne pozdější remástry). ale nejsou to pro mě svátosti.
co si opravdu cením, je komplet asi 20ks CDček s empétrojkama kolekce roios floydů (bylo to na 150 živých koncertů...). ani nevím, kdo mi to poslal - myslím, že kdosi z pinkfloyd.cz - posílám na dálku pozdrav ještě jednou díky! byl jsem ale šťastnej jak malej kluk, když jsem si pár měsíců vystačil jen s jejich posloucháním - nebylo to žádné hifi (ani záznam a ani reprodukce), ale poslouchání a hlavně srovnávání jednotlivých koncertů třeba z jedné tour, mě hrozně bavily. pak jsem tu kolekci předal, myslím, protimu. pár, myslím ještě pořád, cenných originálů fanzinu amazing pudding snad ještě opatruje bery...
ale to asi nejcennější z věcí, bych řekl, že byly klasické audio kazety, na kterých jsem pokoutně posháněl a naposlouchal diskografii pink floyd. na půjčovaných a později nejlepších walkmanech koupených na prvních burzách v r. 1900. bylo to cca. 25-30 let zpátky...

nic ale nevyrovná moje zážitky, které mám z účasti na živých akcích spojených s muzikou, a v případě floydů, asi nejsilnějších. jak koncerty gilmoura v klamu, hamburku a letos ve vídni (včetně všech pitoreskních detailů z cest, setkávání s podobně "postiženými" jako já, moje pirátské focení tam...), u koncertů waterse (2x praha) to bylo spíš o setkávání s lidmi z fóra, cesta ani focení takové žůžo už neposkytovaly.
no a samozřejmě osobní setkání s některými z vás - richard, roman, standa (twoflower), bery, zbyněk, proti, jend + další, kteří už sem na forum ani nikdy nezabloudí...
můžu přijít o celou svou sbírku, fotky, staré vstupenky, knížky, ale osobní zážitky mi nesmázne nikdo. díky za to!

fernetti píše:nic ale nevyrovná moje zážitky, které mám z účasti na živých akcích spojených s muzikou, a v případě floydů, asi nejsilnějších. jak koncerty gilmoura v klamu, hamburku a letos ve vídni (včetně všech pitoreskních detailů z cest, setkávání s podobně "postiženými" jako já, moje pirátské focení tam...), u koncertů waterse (2x praha) to bylo spíš o setkávání s lidmi z fóra, cesta ani focení takové žůžo už neposkytovaly.
no a samozřejmě osobní setkání s některými z vás - richard, roman, standa (twoflower), bery, zbyněk, proti, jend + další, kteří už sem na forum ani nikdy nezabloudí...
můžu přijít o celou svou sbírku, fotky, staré vstupenky, knížky, ale osobní zážitky mi nesmázne nikdo. díky za to!

Pod to se můžu jen podepsat, cítím to naprosto stejně. Být na těch koncertech sám je jen polovičním zážitkem.
Mé určité osamocení s hudbou Pink Floyd, vzpomínky na koncerty, společná setkání, to vše mě vyprovokovalo k oživení fóra a kontaktů zde.
A jsem přesvědčen, že nás v dohledné době navštíví pár dalších přátel .

Ke jmenovaným osobám ještě přidám Ogiho, se kterým jsem měl to štěstí se potkat. Tady se bohužel obávám, že k dalšímu setkání už nedojde.

no ogi mě samosebou taky napadl, ale vážně netuším, kde je mu konec. ty něco víš?

fernetti píše:jend

Mám dojem, že my dva jsme se bohužel ještě neviděli... I když nedávno v Kroměříži jsme od sebe byli maximálně několik málo metrů!

Jend píše:

fernetti píše:jend

Mám dojem, že my dva jsme se bohužel ještě neviděli... I když nedávno v Kroměříži jsme od sebe byli maximálně několik málo metrů!

v praze 2007 na watersovi (na fotkách s obřím transparentem)?

Kdepak, toho jsem se ani nevím proč neúčastnil. Byl jsem mladej a blbej (a fakt že jo, když tak zpětně čtu některé svoje příspěvku z před 10 lety... ) Z fóra jsem se viděl snad jen 2x s Harmannem, Richardem a naletmo s Protim. A tehdy v Praze 2007 jsem u turniketů do haly viděl Beryho (někdo na něj volal), ale on neviděl mě Je čas to napravit! Teď už jsem totiž jen blbej, tak by to snad šlo

fernetti píše:no ogi mě samosebou taky napadl, ale vážně netuším, kde je mu konec. ty něco víš?

Už je to dost dlouho, co se po něm slehla zem. Ze dvou mailových adres se vrátily zprávy o nedoručení, na třetí nereaguje, ani potvrzení o přijetí. Telefon je mimo provoz, potvrzení zpráv hlásí, že sms nelze doručit. Skype rovněž nic... Nikdo o něm neví.

Na Ogiho bych... možnáááááá... dokázal vypátrat fyzickou adresu. Kdysi dávno před XY lety mi poslal DVD Australian Pink Floyd, ale obálku už zřejmě nemám

Jend píše:Na Ogiho bych... možnáááááá... dokázal vypátrat fyzickou adresu.

Rovněž bezpředmětné....

Asi by to chtělo hlubší zamyšlení. K finanční stránce za sebe říkám že 14k za reedici nedám, na druhou stranu to co jsem plíživě vrazil do původních verzí se tomu asi blíží.
Naopak ale s utracením podobných peněz za koncert problém nemám.

Pokud si něčeho konkrétního cením tak je to anglická původní verze DSOTM s plakáty které mi dělají parádu v obýváku.

Fernetti: Amazing Pudding ti opatruju, budu muset si muset brzo udělat výlet do Kyjova.