pink floyd

album bylo vydáno 7.9.1987

Tak tohle album je takové zvláštní...

Tak především a pro začátek bych chtěl zadupat do země A New Machine. Má záliba v psychedeličnu je sice velká (pravidelně si pouštím On The Run, prostředek Echoes, ASOS (album) i Franka Zappu) ale co je moc, to je moc. Nevím co tím hoši mysleli, ale tohle mělo zůstat v šuplíku.

Sorrow je samozřejmě skvělá a řízná, stejně tak Learning To Fly, která, ačkoli trochu popová je snad neoposlouchatelná...

Signs Of Life je podobné jako Castellorizon nebo Cluster One - jak se vám zalíbí jedno, asi se vám budou líbit všechny... Zkrátka pěkný, poklidný úvod. Šplouchání loďky a tak...

Terminal Frost je taková...chladná, odcizená... Připomíná mi tak trochu Welcome To The Machine a stejně jako ona se mi zezačátku moc nelíbila...

One Slip... Inu, osmdesátý sedmý rok a i Pink Floydi musí jít s dobou, ne? Líbí se mi na začátku ty zvuky, zní to jak ten přístroj s obrázkem balónu u očaře (jestli víte co myslím), jestli to není přímo on... Jinak písnička není špatná. Na Floydy trochu netradiční a "radio friendly", něco jako Take It Back, ale rozhodně ne špatná...

On The Turning Away - tak tohle je moje srdcovka (stejně jako Coming Back To Life z Division Bell) a i když na ni někteří nadávají, já si ji vzít nedám...

Dogs Of War... Ta se mi zezačátku moc nelíbila, monotóní mi přišla, ale já jí taky přišel a to na chuť... Tady lidi občas nadávají na saxofon, nevím proč - pro mě vrchol písničky...

Málem bych zapomněl na Yet Another Movie (Round And Around). Tahle písnička vůbec není špatná, vlastně celé album není vůbec špatné, proč jsem měl teda pocit že se mi moc nelíbí? No nic, jdu si ho zase poslechnout...

Tohle album mám hodně rád, nemohu souhlasit, že Terminal Frost se podobá WTTM.........jsou to naprosto odlišné písně...On the turning away se hodně podobá CN, je to jakýsi opis......vrchol alba je pro mě jednoznačně Sorrow, to je hodně povedený kousek....

Ad Terminal Frost

Nemyslel jsem teď přímo melodii, spíš tu... "strojovou" odczizenost, kterou jsem tam slýchával... Nebo jsem myslel že slýchávám... Anebo ne?

No, zkrátka teď už se mi líbí...

Nejsem fanoušek tohohle alba, ale postupně jsem si k němu našel cestu. Většina písní m byla tak nějak proti srsti, akceptoval jsem jen Learning To Fly, Sorrow a snad trochu i On The Turning Away. MOžná to bylo i kvůli zvuku nahrávky která se mi nikdy nelíbila a taky možná kvůli necelistvosti a nekoncepčnosti. Díky živým nahrávkám (spíše neofic., DSOT mě taky nedostal) jsem si ale i AMLOR nakonec oblíbil i když těžko se vyrovná osotaním deskám.

Mám rád hlavně (pořadí podle tracklist) Signs Of Life, Learnig to fly, On The Turning Away, a naprostý vrchol - Sorrow (text se mi ale moc nezdá)

Mně se AMLoR líbí tak z poloviny. Signs of Life je příjemná Floydovinka na úvod, Learning to Fly moc nemusím, Dogs of War je bída. One Slip se mi naopak docela líbí, sice to nejsou PF jako takoví, ale na rozdíl od LtF se mi to neoposlouchalo. On the Turning Away je krása. Zpočátku mi přišla hodně primitivní, ale časem jsem ji přišel na chuť (jako jediná se mi líbí i na Delicate Sound of Thunder). Yet Another Movie/Round and Around je parádní. A New Machine... WTF?? Terminal Frost se mi líbí hodně, ten saxík tam nemá chybu. Sorrow je asi perla tohoto alba, ta hutná distortion kytara na úvodu... to drtí skály! Text se mi zdá vpoho (pokud vím, tak ho ale nikdo z Floydů nepsal, co credits se dostal úplně každý, kdo se na albu podílel).

Celkově: *** (a o chlup lepší než The Division Bell)

suma sumárům, skoro všichni považujeme za vrchol alba Sorrow..........myslím že to je v naprostým pořádku!

no asi ta sorrow. a on the turnig away.

ale za ty příšerné chemické bicí bych masona s gilmourem zabil...

Tak tak, mimochodem ve které písni hraje na bubny Carmine Appice?

bery píše:Tak tak, mimochodem ve které písni hraje na bubny Carmine Appice?

nevím, musel bych se podívat do bookletu

Mne se tenhle album az nekriticky libi cely.
Kdovi, snad kvuli tomu, ze to bylo prvni album, ktere jsem slysel od PF. Pro mne z toho alba sala energie.

Znovuvzkriseni po zabednenosti (zamurovanosti) Watersem.
Neni divu, ze jeste porad meli urcitou kocovinu.

Snad se mi libi i proto, ze nehledam to, co tam neni - napr. "koncepcnost"
(ta neni ani na medle a pod.), Watersove utrapene texty apod.

když taťka vzpomíná na strahov 94 tak dycky vykládá jak při soundchecku hráli začátek sorrow a jak to uplně rozvibrovalo celé tělo ten zvuk

jinak zvuková kvalita té desky je fakt mizerná, škoda toho. teda aspoň té naší,nevím jestli to nějaké remastery vychytaly..

Radši si poslechnu The Final Cut než AMLOR Vždyť tohle album je hrůůůůůza! A New Machine je trapas největší...

Jend píše:Radši si poslechnu The Final Cut než AMLOR Vždyť tohle album je hrůůůůůza! A New Machine je trapas největší...

Nesouhlasim. Tak to je vec nazoru. Podle mne je A New Machine super. a Final Cut je o o nicem (temer).

A New Machine - nadcasove, metafyzicke, nadherny text.

Jend píše:Radši si poslechnu The Final Cut než AMLOR Vždyť tohle album je hrůůůůůza! A New Machine je trapas největší...

ale to zas ne, Final Cut jen tak nic netrumfne