Jak to bylo s rozpadem Pink Floyd?

[fernetti]

oni tehdy ani neměli žádný čas na nějaké skládání, tím spíš myšlenky, protože v mezidobí 73-75 byli opravdu pod velkým tlakem, který je vystavil nutnosti přizpůsobit se totální změně - kolosální úspěch DSOTM je vyhodil úplně jinam, než na co byli doposud zvyklí. při nahrávání WYWH se vymáčkli na 110%, po roce pauzy (1976), kdy se dali trochu jakž takž dohromady, jim začal další zápřah s animals tour, kde už to celé vyrcholilo vnitřním rozdělením jednotlivých členů kapely. nový materiál neměli (a pokud ano, byly to jednotlivé náměty, písničky, ale ne materiál na koncepční album, jak se po nich chtělo) - takže volba mezi mezi dvěma nabídkami od waterse byla jedinou možnou. jak to pak dopadlo, víme...
teď se nabízí hezké mudrování nad tím, co by se stalo, kdyby...

...nebyli pod tlakem očekávání od fanoušků, potažmo vydavatelské firmy, která by ráda, aby slepička snášela zlatá vajíčka alespoň každý rok
...nebyli pod tlakem vnitřní finanční krize, která navzdory jejich obrovské popularitě hrozila totálním bankrotem skupiny (norton-warburg)
...nebyli unaveni z enormního nasazení za posledních pět let působení
...nebyli ve věku, kdy se každý normální třicátník zabývá především vlastní rodinou, dětmi apod.

snad, kdyby si pánové mohli (chtěli, byla jim dána možnost) oddechnout na rok, dva, tři, byla by šance, aby pokračovali dál. snad by toto vakuum vyřešili tím, že by natočili písničkové album, kde by se víceméně podělili společně o svůj tvůrčí vklad (třeba jako první půlka meddle nebo obscured by clouds)

určitě bychom ale neznali žádnou the wall.
určitě bychom nemohli zažít rogera v jeho vrcholném megalomanském vzepětí, završeném skvělou amused to death.
určitě bychom nemohli sledovat vzkříšené tříčlenné pokračování skupiny s dobrými dvěma alby a hlavně dvěma megavelkými turné, díky kterým jsme mohli poznat spoustu nových muzikantů (guy pratt, jon carin, čokoládové kočky vokalistky, mullet-man scotty page...) a užít si laserových orgií nakonec i v praze naživo...

[bery]

Dovolím si trochu kontroverze a pod tím jak to Fernetti tak pěkně shrnul, vyjádřím svůj názor. Myslím že koncept The Wall byl jediná možná volba a materiál na tehdejších sólovkách Davida a Ricka nedosahuje na to být nástupcem desek DSOTM, WYWH a Animals, možná jen některé části. To co kapela potřebovala byla celá struktura desky, a toho byl tehdy schopen jen Roger, prostě nejsou písničková kapela.
Osobně bych bral z rezervou údajné vyjádření Rogera, že David s Rickem xxx dlouho nepřišli s novou skladbou, spíš bych očekával něco jako s písní která zapadá do nějakého konceptu, jednotlivé skladby ze kterých si poskládali sólovky prostě nestačily.
Sice je zajímavé spekulovat, ale já jsem asi rád, že The Wall vzniklo, i za tuto cenu.

[Roman]

O tom by se dalo velmi dlouze spekulovat. Tak jako to bylo třeba v případě The Beatles... Tam ovšem mezi dva kohouty vlítla jedna ... a před tim vyklidil pole Brian ,kterej Brouky držel pohromadě

[Richard]

Osobně bych bral z rezervou údajné vyjádření Rogera, že David s Rickem xxx dlouho nepřišli s novou skladbou...

Předně Roger nebyl s ničím spokojen. Ani s Rickovými klávesovými party pro The Wall.

[fernetti]

tak ono to nebylo až tak rozšilení nad rickovými klávesovými party, jako spíš nad rickem samotným... v době, kdy roger (plus zbylí dva ) makali na albu, richard si snil své vlhké sny na plachetnici kdesi v egejském moři. zda to byla příčina, nebo až důsledek jejich vzájemného vztahu, těžko říct. ale určitě to přililo oleje do ohně spravedlivého watersova hněvu.
(v tom smyslu se mi krásný obal první rickovy sólovky jeví jako pěkně jízlivý vzkaz vůči panu basistovi - něco ve smyslu: "koukej, jak je mi tu na vodě krásně..." )

[Jend]

Zajímavý rozhlasový rozhovor s Rogerem z roku 1986, do kterého volali příznivci skupiny s možností pokládat Rogerovi otázky:

https://www.youtube.com/watch?v=NsHEj0wHNI8&t

Co mi na tom přijde nejvíc zajímavé, tak to je Rogerova poznámka, že David a Nick možná mají v plánu vydat novou desku pod hlavičkou Pink Floyd a že jim přeje úspěch. A taky tady říká, že je s Davidem pořád příležitostně v kontaktu, i když nemá v plánu si s ním ještě někdy zahrát.
Trochu zarážející informace, když si uvědomíme, co následovalo rok poté. Tak si říkám, co Rogera tak namíchlo, že se pak se zbylými členy kapely soudil o značku Pink Floyd. Že by ho tak rozčílil komerční úspěch nové desky a následujícího turné jeho bývalých kolegů?

[Richard]

... Tak si říkám, co Rogera tak namíchlo, že se pak se zbylými členy kapely soudil o značku Pink Floyd. Že by ho tak rozčílil komerční úspěch nové desky a následujícího turné jeho bývalých kolegů?

No samozřejmě že to byl právě komerční úspěch kapely "PINK FLOYD".
Jejich úspěch - to byla poslední věc, které se Roger obával. Ta jeho neochvějná jistota - ti tři se na nic nezmůžou, jsou to mufiny,
to já jsem PINK FLOYD! Album natočit nedokážou a odfláknou to, jako parta námezdních dělníků.

[Jiří Engliš]

Zajímavé analýzy