
Rád bych se podělil o mé osobní postřehy při testování DAC jedné nejmenované české firmy. Jako prubířský kámen bylo mnou zvoleno právě album The Wall, a to z naprosto jednoduchého důvodu. Před časem jsem si jako skalní fanoušek Pink Floyd pořídil album The Wall od MFSL. Na základě jednoho významného zjištění tvůrců posledního SACD Pink Floyd ( WYWH) asi nebude lepší podoba tohoto alba. Po několika minutách poslechu se mě zmocnil strašný pocit zmaru. Nahrávka obsahovala vskutku velmi jemné detaily, ale HLAVNĚ velmi zemité basy, které místy úplně zničily požitek z ostatních atributů alba. V první chvíli jsem to svaloval na posluchačskou indispozici, ale po několika dnech jsem to zkusil znou a shledal stejný problém. Smířen s tím, že tento skvost bude jen pouhou položkou sve sbírce jsem album odložil do police.
Jednoho dne jsem podlehl svodům a zapůjčil si externí DAC. Jako první jsem otestoval Selling England by the Pound právě pro docela působivé použití basových pedálů. No vyrýsovalo se to opravdu skvěle, a tak jsem okamžitě vložil zlatý kotouček The Wall a pozorně zastříhal ušima v očekávání onoho tragického hučení v nejvypjatějších pasážích. Ecce...zázrak externího DAC se zjevil !!! Pokud bych měl utratit své poslední peníze jen proto, abych mohl poslouchat The Wall v této kvalitě, klidně bych to udělal. Těžko se mi hledají slova, ale nikdy jsem album neslyšel s takovou spoustou detailů a HLAVNĚ s naprosto bezchybným přednesem i těch nejhlubších basů, které se na albu vyskytly. Kopák se krásně zpevnil a celé nejhlubší pásmo se jaksi uzavřelo a zpřesnilo. Another brick in the wall pt. 1 a nářez v The Happiest Days Of Our Lives jsem si vyloženě užíval - jak příznačné. Teprve teď si plně uvědomuji ty nádherné kontury Watersovy baskytary, která se stává v některých místech alba docela nosným prvkem a udržuje dramatické napětí. Kapitolou samou pro sebe jsou bicí. Kvanta přechodů po spoustě bubnů a bubínků a ty zlatem zvonící činely. Jedna báseň. V Mother si nemohu dost užít krásného dialogu akustických kytar. Jsou jako živé se všemi dozvuky. Asi v 1:49 krásné hrábnutí na "H" a pak jen krásný duet Gilmourovy kytary a Masonova arzenálu. Ten občasný úder "na hrušku" jen dokazuje s jakou péčí byly ty bicí na celém albu snímány.
Teprve když ze mne vyprchala euforie z poslechu The wall jsem se odvážil pozvat kolegu, který je spíše příznivcem reprodukce ze svého analogového zařízení. Po několika minutách poslechu svých testovacích nahrávek uznal, že reprodukce se opravdu výrazně přibližuje jemností a pohodovým zvukem jeho analogu s elektronkama. Bylo docela překvapením, když k našemu poslechu přinesl otestovat DAC Cambridge Audio. Nemá cenu popisovat to strašné fiasko Angličana

Jako bonus bych zde rád uvedl jen stručné výsledky srovnání několika verzí alba The wall, které se za vzniklých okolností přímo nabízelo:
1. o několik koňských délek MFSL
2. velmi rané japonské vydání pro evropský trh tzv. black face .Hrálo pozoruhodně i bez připojeného převodníku. Snad je maličko nižší úroveň záznamu.
3. o tohle místo se dělily EMI Harvest a CBS Columbia z přelomu 80. a 90. let
4. a poslední místo byl propadák Japan mini LP remaster, který vynikal "vylepšeným" zvukem tahajícím za uši. Ta nádherná papírová replika už to rozhodně nezachránila.
Co říci na konec? Snad jen to, že velmi vstřícný přístup při zapůjčení přístroje dává neskutečnou příležitost všem, kteří hledají způsob jak dostat ze svého CD přehrávače o něco lepší zvuk. Stačí aby jejich CD přehrávač měl digitální výstup. Pravda u putovní verze je jen SPDIF , což může být pro někoho limitující.
Netvrdím, že mám kdovíjak kvalitní CD přehrávač, ale fakt, že u přístroje došlo k znatelnému zlepšení je jasným důkazem, že tento DAC je za ty peníze naprosto výjimečným zařízením.
Na úplný závěr bych si dovolil doporučit hlavně těm, kteří nejsou ochotni investovat několik tisíc do verze MFSL, aby vyzkoušeli právě výše uvedené "black face" vydání, které se zde objevilo hned na počátku 90. let a je občas k mání na e-Bay.