Recenze na alba

knihy, recenze, rozhovory...

Moderátor: bery

Uživatelský avatar
Jana
piper
Příspěvky: 332
Registrován: 19.08.2005 10:11:39
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Recenze na alba

Příspěvekod Jana » 05.07.2006 18:14:17

Tak jsem Vám našla teda výplod, že vám ho sem musím zkopírovat... Oficiálně se jedná o recenzi na The Division Bell (i když podle textu bych to spíš spojovala s PULSE).. Ale je to fakt blábol... Aspoň se mi to tak zdá... Co vy jiní na to? Zdá se mi to taky jako dobrá příležitost na vlákno, takže když někdo najdete něco podobně zajímavého, sem s tím...

Obrázek

Zdroj: Bontonland http://www.bontonland.cz/hudba/rockpop/Division-Bell-160203.html?komentar=8673

"Skupina Pink Floyd byla umělecky nejsilnější v raných dobách, kdy jí vládl čaroděj Syd Barrett. Všechno, co natočili po jeho odchodu - včetně alba Odvrácená strana Měsíce (Dark Side Of The Moon) nebo angažované Zdi (The Wall) - těžilo z Barrettova kultu. Projekt skupiny, téměř sedmdesátiminutový záznam koncertů z roku 1994, sice profesionálně, ale už jen formálně zprostředkovává hudební magii starých "Flojdů".V postavě Syda Barretta a s pomocí jeho ducha proniklo do hudby skupiny nádherné šílenství, které otevíralo zablokované dveře mysli do končin stejně tajemných jako vesmír. Barrett, Jim Morrison a pár dalších byli převratní v tom, že ukázali, jak do univerza duše nahlížet elektrickou hudbou.Svit Barrettovy fantazie prostoupil nejen jeho písně, z nichž skupina na koncertním dvojalbu cituje Astronomy Domine, ale zasáhl spoluhráče Gilmoura, Waterse a Wrighta natolik, že mu věnovali ódu Shine On You Crazy Diamonds. Po Barrettově odchodu se princip otočil: Pink Floyd se věnovali "vnějšímu vesmíru", to jest populární hudbě - řemeslně dokonalým a v mnoha případech mistrovským odrazům a charakteristikám světa okolo nich. Deska Dark Side Of The Moon, kterou Gilmour, Wright, Mason a spol. na koncertním dvojalbu přehráli do poslední noty, je ponořena napůl v Barrettově odkazu a zčásti v popu. Tak se tato výtečná hudba, dnes už klasika moderní doby, zpřístupnila milionům posluchačů. Hutný opus Another Brick In The Wall i na koncertu sálá Watersovou bolestí a hněvem, ale právě tyto pocitové ingredience pinkfloydovskou hudbu zařadily do známého šiku rockerů, kteří již nejsou objeviteli, ale spíše glosátory. Navíc Watersův vnitřní svět, který autoritativní baskytarista vášnivě promítl do projektu The Wall nebo The Final Cut, nebyl tak bohatý a imaginativní jako Barrettův. Možná právě proto, že si Waters hudbou spíše léčil soukromé bolesti.Watersův způsob šílenství alespoň vtiskl do análů Pink Floyd silnou kapitolu plnou emocí. Následovníci Gilmour, Wright a Mason zůstali "pouze" superprofesionály. Písničky z alba The Division Bell jenom dráždí Barrettova a Watersova ducha. Mezitím ovšem dorostly nové generace posluchačů, které spolu se svými otci chtějí slyšet hudbu Pink Floyd živě, protože je magická a všeobecně zažitá. Nikdo ji nezahraje lépe než tito tři bývalí spoluhráči Barretta a Waterse. Je to až neuvěřitelné: desetitisíce lidí poslouchají vestoje skladby, které přesahují pudy stadionového davu. Která kapela tohle dokáže? Buďme však náročnější. Pink Floyd jsou dnes už jen průmysl. Jedenáctičlenný tým hudebníků, jenž má za zády přinejmenším elektrárnu a disponuje světelnou aparaturou, která by nasvítila i temnou stranu Měsíce, "pouze" interpretuje - nebo v horším případě ředí - známou hudbu. Graficky předimenzovaný obal s diodou, která má blikat jeden rok, rafinovaně maskuje skutečnost, že současní Pink Floyd jsou běžci s hasnoucí pochodní."
Finally I understand the feelings of the few
Ashes and diamonds, foe and friend
- We were all equal in the end...

Uživatelský avatar
Dave
piper
Příspěvky: 458
Registrován: 25.08.2005 13:49:11
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod Dave » 05.07.2006 20:29:57

No někde je autor tohoto textu fakt vedle a mám pocit, že Pink Floyd moc detailně nezná. Nicméně třeba s posledními řádky musím souhlasit.
<a><img></a>

Uživatelský avatar
Jana
piper
Příspěvky: 332
Registrován: 19.08.2005 10:11:39
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod Jana » 05.07.2006 21:28:55

Nejvíc mě bere ten bezmezný obdiv Syda... To jde nějak mimo mě... A taky to, že to opravdu nepopisuje The Division Bell... No takový články fakt miluju
Finally I understand the feelings of the few

Ashes and diamonds, foe and friend

- We were all equal in the end...

Uživatelský avatar
Jádro
piper
Příspěvky: 490
Registrován: 22.08.2005 11:35:14
Bydliště: Liberec

Příspěvekod Jádro » 06.07.2006 13:49:43

Vzhledem k tomu, že to má bejt anotace k Division Bellu, je to kapku mimo mísu :) Kdoví kde a komu to bontonlanďáci ukradli :)

fernetti
piper
Příspěvky: 2990
Registrován: 19.08.2005 11:16:01
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod fernetti » 07.07.2006 7:23:01

Jádro píše:Vzhledem k tomu, že to má bejt anotace k Division Bellu, je to kapku mimo mísu :) Kdoví kde a komu to bontonlanďáci ukradli :)


obávám se, že to psal někdo od nich :?

btw. jestli někdo má svoji recenzi, bylo by fajn ji sem taky postnout...
there´s no dark side of the moon, really. matter of fact it´s all pink.

Uživatelský avatar
Richard
piper
Příspěvky: 1628
Registrován: 17.01.2006 17:11:32

Příspěvekod Richard » 07.10.2008 5:34:47

Welcome my son, welcome to the machine

kuba
king of snake
Příspěvky: 355
Registrován: 18.08.2005 20:49:14
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod kuba » 11.10.2008 20:38:16

Jo. LSD je pěknej prevít, což?

Uživatelský avatar
Richard
piper
Příspěvky: 1628
Registrován: 17.01.2006 17:11:32

Příspěvekod Richard » 14.10.2008 5:28:30

Welcome my son, welcome to the machine

fernetti
piper
Příspěvky: 2990
Registrován: 19.08.2005 11:16:01
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod fernetti » 14.10.2008 6:25:45

Richard píše:http://musicserver.cz/clanek/23517/Druha-artrockova-pout-po-albech-Pink-Floyd/#


podle mě napsáno velice dobře: pro toho, kdo si chce s floydy začít a chce se zorientovat v jejich tvorbě jsou recenze alb napsány velice jednoduše, přitom obsažně, přesně a bez zbytečného a zavádějícího balastu. fakt pěkné.
there´s no dark side of the moon, really. matter of fact it´s all pink.

Uživatelský avatar
aries101
raver
Příspěvky: 109
Registrován: 02.01.2008 22:14:01

Příspěvekod aries101 » 10.01.2011 19:32:27

Dave píše:No někde je autor tohoto textu fakt vedle a mám pocit, že Pink Floyd moc detailně nezná. Nicméně třeba s posledními řádky musím souhlasit.


ja sa tiez nestotoznujem s bezhranicnym obvivom barreta. to ze nastartoval floydov a za rok to stihol z nuly na piedestal to je bez debat. i to ze pink floyd sa dva tri roky po jeho odchode hladal. kazdopadne pod velenim watersa ktoremu sekundovali vsetci traja ako nadpriemerni a svojsky hudobnici bez hudobneho vzdelanie ale s vlastnym rukopisom mame moznost prostrednictvom hudobnych zaznamov zazit neopakovatelne experimenty ci uz so zvukom alebo vizualom. koncerty typu the man and the journey, qudrofonny zvuk, nehudobne prvky v hudbe atd patria myslim do kategorie ktoru floydi pomohli na zaciatku definovat. nebol to raketovy start a masivny uspech v popularnej hudbe na styl barreta ale stali za tym roky prace a stovky koncertov. to ze sa floydom postupne podarilo uplne odizolovat od sveta len posilnovalo dojem akoby prisli z inej planety. samozrejme ze sa nevyhli ponorkovym chorobam a urcitej nude a odcudzenosti (roky 70-71, 74-75) ale vdaka watersovmu nekonecnemu pramenu skladatelskeho talentu a neuveritelnemu zmyslu pre koncept (neexistuje vela tak kvalitnych koncepcnych albumov ake sa mu podarili v podobe Dark side, Wish, Animals ci vrcholnemu Wall, ktory bol uz viac divadelnym predstavenim ako koncertom). Pri final cut to uz s tym fukanim ran a snahou zachranit svet prehnal a tak sa pokusil o autodestrukciu pred ktorou skocil cez palubu skunera menom pink floyd. nasledne uz islo o suboj dvoch eg, Gilmoura a Watersa, ktori si uplne v rozpore s najvyssimi hodnotami Pink Floydu (anonymita) posielali "pozdravy" cez media, hoci Gilmour bol jasne zdrzanlivejsi. Za watersov vrchol povazujem turne k Radio Kaos, kde neuveritelnym sposobom opat predviedol koncept a to dokonca v prepojeni novych skladieb s preranzovanymi floyd skladbami. v tomto obdobi podla mna gilmourov pink floyd mierne stracal na kvalite (gilmour nebol taky textar a skladatel, pokus o koncept s Momentry lapse zlyhal plus otravovali pravnici), co sa snazil dobehnut kvantitou v podobe trojrocneho turne. Ako to uz v tomto svete byva, kvalitnejsie nemusi byt tiez uspesne a waters ktory hryzol naokolo seba od seba odohnal novinarov, kaslal na propagaciu a jeho popularita zacala klesat, pricom pocet zrusenych koncertov narastal. To vyustilo do 12 rocnej prestavky v koncertovani.

Zaverom k Division Bell: Nedokazem ho porovnat s Amused to Death, hoci mi pride vyrovnanejsie (DB). Hoci mierne zazlievam gilmourovi pokus o hit v podobne Take It Back, skladby ako Marooned, Keep Talking alebo High Hopes sa podla mna radia medzi klenoty Pink Floyd. Turne sa mi pozdavalo (hodnotim len na zaklade zaznamov) a nie je pravda ze by sa hralo "do noty". Kto ma napocuvane, vie ze existuju koncerty kde sa hudobnici slusne odtrhli. No a ano, mali so sebou elektraren a sveta atd, ale urobili uchravnu show ktoru este nikto vizualne neprekonal a zo slov toho pisalka skor citim zavist ze to nezazil na vlastnej kozi.

P.S.: To ze gilmour nie je len daky profesional ktory hra stare hity podla CD dokazal aj akustickymi koncertami a hlavne albumom a turne on an island.
Do you like our pig? We don't like him very much. Right, that's enough fun; home piggy. This next one is for all you disco fans - with a nice bouncy beat - called 'Run Like Hell'.


Zpět na „texty“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host