tak už jsem to slyšel. z flacu, zatím, rozhodujíc se, jestli si desku opravdu koupím nebo ne.
a abych pravdu řekl, pořád jsem se nerozhodl...
jak to jen říct...
if i were roger waters (nebo nigel godrich?)
...I believe I could have done a better job (déja vu)
to je první a zásadní přípomínka, která se mi dere na mysl po celou dobu, co album poslouchám. tak mizerně, ploše a nudně provedené aranže, tak promarněná šance... nevím, kdo za to může, jestli anonymní muzikanti (to anonymní berte s rezervou - mám tím na mysli, že nikdo z nich nemá za sebou nic známějšího. což by možná ani nevadilo, kdyby byli něčím osobití, aspoň občas ukázali, že umí za to pořádně vzít. ale slyším jen chladně odehrané party bez invence. bicí - postrockové, občas se snaží zachránit nudu překotným, pro
tempo skladby podle mě nevhodným lámaně efektním rytmem (křehká balada last refugee), celý ten projev bicích na desce se mi nelíbí. podtrhuje to navíc blbě znějící perkuse - takový zahluchlý, přidušený zvuk, bez břinku - to ale je spíš problém toho, kdo dělal finální mix. ten je na watersovu úroveň mizerný. a jestli se waters dal slyšet, že není se zvukem desky spokojený (viz. brain-damage.co.uk), není to nic, zač by mohl být on a godrich hrdý. tyto údaje:
http://dr.loudness-war.info/album/view/129301 mluví za vše.
občas mě děsně
serou (ale když už může waters na labu párkrát zopakovat svoje oblíbené "fucking", tak proč ne já, žejo...) - některé midi klávesové rejstříky (třeba refrén v picture that mě bude děsit ze sna) - a zase i třeba tady v této skladbě, na konci, jsou ty bicí tak divně zašmodrchaný, rádoby efektní, ale takové divné, nepatřičné.
o ostatních hudebních výkonech se asi nemá cenu bavit, je to šeď a nuda. jakákoli invence tu chybí. neříkám, že dobrou muziku můžou zahrát jen známí muzikanti, ale nemůžu si pomoct, waters si zasloužil kolem sebe lepší muzikanty a produkci, která by dokázala jejich výkony dobře smíchat a prodat. úplně nejvíc je absence muzikantství cítit v absenci osobité, v patřičných místech (a že ta se na desce dají najít!) ostré a dojímající sólové kytary. nepotřebuju gilmoura. ani jeffa becka. nebo claptona s kilminsterem. doyla bramhalla... mohl to být kdokoli jiný, třeba i neznámý kluk, který by si troufl na něco osobitého, čím by desku jedinečně okořenil. bohužel. nic takového tu není. kytary nula. klávesy taky. bicí už jsem psal.
snad jen ty vokalistky odzpívaly, co bylo potřeba (hlavně zdvojované refrény), ale jinak nic. občas náznak jiných symfonických nástrojů (např. cella nebo smyčce v eponymní skladbě), ale tam neumím přesně ani odhadnout, jestli to nehrajou nějaké rejstříky kláves - co tím chci říct: je mi jedno, na co se to dané zahraje, ale jak to na mě působí. a pořád se vracím k tomu zásadnímu - ten zvuk alba je celý takový syntetický, zprůměrovaný, bez dynamiky, zkrátka divný. jak je to jen možné srovnávat se zvukem watersových předchozích desek? o amused to death vůbec nemluvě??? dyť je to slyšet na první poslech!!!
no jo, muselo to ven. to horší. teď už jen k tomu lepšímu. pro mě překvapivě k síle watersových melodií, či spíše jeho sdělení. všichni ho známe, všichni víme, co od něj čekat. starý pán po sedmdesátce. ten už se nezmění. a dobře tak. "ta deska" občas klouže mezi známými hudebnímí tématy - pro mě asi nejvíc floydovské animals (picture that - sheep, bird in a gale - "štěkací" klávesové refrény v dogs např.) a amused to death (hlavně použité ruchy a motivy - výstřel - jen jeden!
, zvuk odpálených raket, zpravodajství TV, racci u moře apod.), ale přesto nespadá do těchto klišé samoúčelně. je svá a zajímavá. a časem se dostává pod kůži. harmonie některých jsou sice zbytečně složité (např. nejkrásnější dívka), ale blbé nejsou. jen se do nich proposlouchat...
sled skladeb po sobě dává v koncetu desky smysl, album má dynamiku a pokračuje od jasného počátku až po jasně definovaný konec (aneb od "když jsme byli mladí" až po "kus z mého já zemřelo").
ať to zkrátím: hodně se mi líbí - smell the roses (přímočará, typická "watersovka"), poslední tři skladby, které mají stejný, krásný a jednoduchý, snadno identifikovatelný motiv a moc pěkný, civilní watersův polozpěv (wait for her až part of me died), picture that je pěkná probouzečka, bird in a gale je taky hodně zajímavá nebýt toho divného přeumělkování, last refugee by byla krásná, pokud by zůstala subtilní a nezmrvená nepatřičnou rytmikou... vlastně, když to tak vemu, nejsou ty skladby pana waterse špatné, ani texty, co jsem zatím pochytil, nejsou o ničem. ale kurva, tak to celé zprasit produkcí a šedí hudebních nevýkonů, to je neskutečná škoda. fakt že jo. mě to mrzí o to víc, že waters si zaslouží, aby jeho tvorba byla podpořena i lidmi kolem něj. když se to u předchozích desek dělo, byla to pro našince radost poslouchat (ikdyž to byla místy depka jako prase). a celé to bylo o tři levely výš. tady se nic takového nestalo. nikdo starému pánovi nepomohl (nevím, jestli si nerozuměli jako lidi, nebo už je živnotní zkušenost rockera po sedmdesátce tak jinde, že ji z mladých umí těžko kdo pochopit a a hlavně ji svým nasazením muzikantsky podpořit). snad, kdyby s rogerem desku nahrávali ti, co ho nejen znají, ale jsou mu i věkově blíž, a desku produkoval někdo, koho by poselství watersovy hudby oslovilo a byl s ním ztotožněný (podle mě je godrich dost mimo), byla by to deska skvostná. důstojná rogera waterse.
Brrrr.... 
