pink floyd

Tak já jsem si desku zatím nepořídil a v dohledné době to ani nemám v plánu. Slyšel jsem jen to, co se objevilo jako promo na youtube, a přišlo mi to takové suché, mdlé a bez šťávy.
Kromě toho už mám upřímně dost Rogerova jednostranného politického postoje, který znám od doby, co jsem pronikl do hudby Pink Floyd a s kterým se ne všem ztotožňuji. Nechci si tu desku pořízovat jen kvůli tomu, že jsem fanoušek Pink Floyd.
Mnohem víc se těším na novou desku Stevena Wilsona, který je mi v současnosti hudbou i příběhy v ní obsaženými mnohem blíž než Roger.
Ovšem pokud bude příští rok turné v Evropě, tak se samozřejmě na Rogera zajedu podívat. Ale jen kvůli starým dobrým skladbám z dob Pink Floyd

Na desku jsem čekal nesnesitelně dlouho, holt jsem naletěl webu kde měli psáno "na skladě" což asi nakonec nebyla pravda (ještě jsem to spojil s 2LP verzí Sgt. Pepper Lonely Hearts Club Band k 50 letému výročí, což je tedy bomba)

Nicméně, konečně jsem začal poslouchat a mě se tedy deska líbí, nebylo to napoprvé, ani napodruhé, spíše bych řekl že každým poslechem se k tomu blížím. Určitě jsem u toho že se mi líbí některé skladby, do celku ještě pronikám. Pamatuju že takto u mě bylo i Amused to Deaths a Radia KAOS (tu mám taky rád).
Některé motivy nezní moc originálně, slyším tam opravdu jako něco z WYWH a Animals, ale už jsem se s tím srovnal a proč by se k tomu Roger ještě nepřihlásil, naštěstí to na tom nestojí a je tam dostatek nového materiálu.
Líbí se mi to.

bery píše: Některé motivy nezní moc originálně, slyším tam opravdu jako něco z WYWH a Animals, ale už jsem se s tím srovnal a proč by se k tomu Roger ještě nepřihlásil, naštěstí to na tom nestojí a je tam dostatek nového materiálu.
Líbí se mi to.

Já bych to viděl tak, že Animals, WYWH a vše ostatní jsou v podstatě jen demoverze k tomuto stěžejnímu dílu mistra a génia "Is This The Album We Really Want ?".

Bery má pravdu v tom, že si to asi budu muset taky pustit opakovaně - skladbu po skladbě. Já měl podobný problém s Division Bell.

Konečně se vracím k poslechu a následně též k úvahám o albu.
A čím více poslouchám a čím více o desce přemýšlím, tím více zjišťuji, že se nevejdu do klasického hodnocení
výborná deska - průměrná deska - průser.

Roger co nevidět oslaví 75 let. Je jisté, že snad každý člověk je na vrcholu tvůrčích sil v mnohem mladším věku.
Stejně i tak Roger předvedl své nejslavnější kusy přibližně v letech 1972 na albu The Dark Side Of The Moon až po koncertní šňůru v roce 2007. Dobře si pamatuji, jak jsme se nad ní zde na fóru hromadně rozplývali. A to mu tehdy bylo již 63 let.
Další neskutečný výkon předvedl s novým uvedením monstrózního představení The Wall od roku 2010.
Bohužel si nemohu nevšimnout, že od té doby je na Rogerovi znát přibývající věk. A není možné po něm do nekonečna chtít vynikající výkony
jak na pódiu, tak ve studiu. Začne to zpěvem na playback, omezením hry na kytaru a pomalu končí i koncertní činnost.
A pak přijde zpráva o nové desce. Ani já věčný optimista jsem si od toho už moc nesliboval.
Moje představa byla, že by se mohlo jednat o nemastné neslané melodie drnkané na kytaru a se zpěvem, který bude spíše skřehotáním.

Od prvního poslechu jsem si ale uvědomil, že jsem se mýlil. Na desce je stále dost dobré nové muziky i hudebních nápadů,
aniž by Roger vykrádal sám sebe.
Po jejím poslechu vím, že jsem poslouchal Rogera Waterse, člena Pink Floyd. A jsem rád, že na desce je slyšet odkaz na předchozí tvorbu.
Jinak bych si místo toho mohl koupit desku třeba Lady Gaga, nebo dechovku.
Připouštím, že deska není zcela dokonalá, viz zmíněný zvuk, aranžmá atd. Ke zde výše zmíněnému ji ovšem nechci srovnávat s Amused To Death, které vyšlo v roce 1992, tedy před 25 lety. Mám k Rogerovi spíše obdiv, že ještě dokázal natočit takové album.

A nemnoho muzikantů v jeho věku natočí ještě obstojnou desku.
Desku Is This The Life We Really Want? považuji za důstojnou tečku tvůrčí kariéry Rogera Waterse a zařádím ji k jeho ostatním deskám, aniž by byla pouze dopočtu.

richarde, docela se shodnem. hlavně v tom ohledu k watersovic věku a limitům z toho vyplývajícím. tím víc je hoden neskonalého obdivu, že je schopen ještě udělat velkou koncertní tour - protože on je to vážně velký záhul i pro mnohem mladšího člověka. jak organizačně, tak i fyzičkou...
jenže album, na kterém se může jeden ve studiu vyblbnout pěkně pomalu, beze spěchu, je trochu něco jiného. ikdyž ono není podle mě slabé ani myšlenkou, texty ani hudbou, tak to, co ho pro mě hodně shazuje dolů, je právě ta produkce a mix. a to už není práce ani tak waterse, jako lidí kolem něj. a to je podle mě o to větší škoda, že tady mu ti lidé kolem desku dost shodili. nevíme nikdo, co za tím bylo, jestli na to každý už v dnešní době prdí (myslím teď audio kvalitu mixu) anebo nemá tolik empatie k tvorbě a osobnosti waterse (aranže desky) anebo waters vybral lidi, kteří k němu podle mě vůbec muzikantsky a taky věkem a s tím prožitou zkušeností, výsledek ale bohužel opravdu dopadl hůř, než si hudební a textový vklad waterse do desky zasloužil.

Desku pořád ještě nemám, ale mám v plánu pořídit si ji v rámci větší objednávky (pořád čekám na CD Stevea Wilsona ) Já prostě nikam nespěchám a nemusím mít vše hned. I The Endless River jsem si nechal nadělit až k Vánocům 2014, téměř dva měsíce po jeho vydání.
Zatím tak pročítám recenze a zjišťuju, že co kritik, to jiný názor a taky dost rozdílné bodové ohodnocení. Jako mnohem výmluvnější ukazatel úspěchu desky mi přijde umístění v žebříčcích. To jsou prostě čísla a ta nejde "vochcat". A tady je zajímavé srovnání právě s Amused To Death. Ve Spojených státech 21. místo, v Británii 8. A nová deska? 11. místo v USA, 3. v Británii. A také několik prvních míst v jiných zemích, včetně Čr, což mě teda mooooc překvapilo.
Ale na druhou stranu je fakt, že Amused To Death vznikla ve stínu stále aktivních Pink Floyd. Roger si zejména posledními dvěma turné udělal dost dobrou reklamu, řekl bych.

Jend píše:Desku pořád ještě nemám, ale mám v plánu pořídit si ji v rámci větší objednávky ...

Škoda, ale budiž.

Jend píše:Zatím tak pročítám recenze a zjišťuju, že co kritik, to jiný názor a taky dost rozdílné bodové ohodnocení. Jako mnohem výmluvnější ukazatel úspěchu desky mi přijde umístění v žebříčcích...

Asi celkem zbytečné, aby místo Tebe byla rozhodující recenze kritiků, bodová hodnocení, ukazatele prodejů...
Rogera znáš tolik let, tak to jistě vyluštíš sám, zda koupit, či nekoupit...

jende, zdůvodnění prodejnosti watersova nového alba máš na jedničku tím spíš, při vší té bídě, která se při dnešní nuzné době týká i hudební sféry, shlížím na nové wilsonovo album jak na smilování. teď jen řeším, cože si to na podzim objednám z jeho sólovek a remástrů...?

Richard píše:Asi celkem zbytečné, aby místo Tebe byla rozhodující recenze kritiků, bodová hodnocení, ukazatele prodejů...
Rogera znáš tolik let, tak to jistě vyluštíš sám, zda koupit, či nekoupit...

Však já si ji jednou určitě koupím. A hodnocení a úspěšnost desek sleduju vpodstatě u všech mých oblíbených interpretů. Prostě mě zajímá, jak je na tom hudební vkus zbytku světa v porovnání s tím mým
Možná je to moje úzkostlivé sledování žebříčků projevem nějaké obsedantně-kompulzivní poruchy... Radši si to nechci moc připouštět.

Ale dodnes například nemůžu pochopit, jak se něco jako Atom Heart Mother mohlo umístit na prvním žebříčku ve Velké Británii!

fernetti píše:...to, co ho pro mě hodně shazuje dolů, je právě ta produkce a mix. a to už není práce ani tak waterse, jako lidí kolem něj. a to je podle mě o to větší škoda, že tady mu ti lidé kolem desku dost shodili. nevíme nikdo, co za tím bylo, jestli na to každý už v dnešní době prdí (myslím teď audio kvalitu mixu) anebo nemá tolik empatie k tvorbě a osobnosti waterse...

Já myslím, že Roger ze sebe dal do toho maximum a na tohle ostatní už mu nezbyl font... I tak pro mě to album zůstane dobrým albem a cítil
jsem to hned od prvního poslechu.
A že není dokonalá? Každý jednou dosáhne svého vrcholu, ze kterého je pak už jen cesta dolů, to se týká všech.
Nemohu to porovnávat s vrcholnou tvorbou a být nepřiměřeně kritický. Jednou přijde doba, kdy budeme rádi, že ji Roger natočil...