Je několik dní po Rogerovém koncertu, a snad by se hodilo poohlédnout zpět za touto “akcí“.
Nebudu tu unavovat dlouhým vyléváním si srdce, jen to shrnu do hlavních bodů co se událo:
(i tak je to dost dlouhý...)
1. Jedna bezesná noc a nápad zazpívat Rogerovi písničku “Welcome to the Prague, Roger!“
2. Pozitivní reakce členů fóra na tenhle hodně CRAZY nápad.
(Spíš jsem očekával, že dostanu vynadáno
, ale naopak pozitivní reakce mne moc potěšily!)
3. Demo písně – 2x Bery a pak Jádrovo demo (super!)
4. Na Internetu jsme vyštrachali 5 mailových adres na členy Rogerovi doprovodní kapely (jmenovitě Harry Waters, Dave Kilminster, Jon Carin, Ian Ritchie a P.P. Arnold), kterým jsme zaslali text písně, demo a doprovodný mail, ve kterém jsme je pozdravili, sdělili jim náš úmysl zazpívat Rogerovi píseň jako překvapení pro něj a současně jsme je požádali, zda by nám nemohli pomoct hudebním doprovodem (popřípadě zpěvem).
5. Byl poslán list obdobného obsahu s “Promo CD“
naší akce na management Rogera Waterse.
6. Byl poslán informační mail na pořadatele koncertu (Interkoncerts) s prosbou, zda by nám mohli vyjít organizačně vstříc (např.: pustit naše členy z tribun před pódium ke zpěvu a pod). Na tento mail jsme nedostali žádnou odpověď.
7. Napsali jsme mail provozovateli stránky
www.pinkfloydz.com, Colu Turnerovi, zda by nám poradil co a jak – vyskytly se ale komplikace v komunikaci (asi nebyl právě na mailu...). (Col T. na svých stránkách píše o svém setkání s Rogerem, že trvalo velmi krátce – a dle mého názoru – i stroze...)
8. Byla snaha kontaktovat bootlegáře z Polska (Tímto zdravím!
), aby nevypínali své nádobíčko hned po koncertě a nahráli i nás. (Moc se nám nepovedlo je zkontaktovat, ale hlavně, že máme kvalitní roio!)
V průběhu toho všeho organizování jsme si (bery, fernetti, proti) užili i dost zábavy (myslím) i zklamání (nezájem, nikdo neodpovídá na maily atd... the wall was too high as you can see..), ale pak to přišlo!
Stěna oddělující fanoušky od bandu na podiu byla prolomena, Dave Kilminster odpověděl !!!
__________
Hey Guys,
I'm very sorry for the delay in replying, but I managed to get a virus when I got back from
South America so i've been ill in bed for the last few days...
Anyway, just to let you know that i've past on your notes to Rogers management to see
what they think... and i'll let you know as soon as I hear anything!!
Very best wishes,
Dave :O)
__________
A to nám dodalo odvahy: na pódiu o tom vědí, určitě si o tom řeknou, šance ještě pořád žije! Vždyť když je s námi hlavní kytarista, tak kdo proti nám?
A pak přišel ten dlouho očekávaný, aprílový pátek třináctého, osobní setkání členů fóra, zkouška zpěvu a koncert...
Jak to dopadlo, všichni víme. Koncert byl úžasný!!! Jenom my jsme si nezazpívali..
Příčiny?
Je na to několik hledisek.
a. Nebylo nás 300 nebo 500 fanoušků abychom se pokusili přeřvat ten hluk co nastal po koncertu.
b. Když jsem z tribuny po levé straně, kde jsem seděl viděl ty skřítky co se objevili na pódiu s čelovkama a začali pomalu rozebírat pódium a vše odpojovat, řekl jsem si “ajaj... s podporou kapely asi moc počítat nemůžeme.“
c. Hluk – říkal jsem si: musíme počkat až se to utiší, aby nás bylo slyšet...
d. Počkat až se situace uklidní. – No jo... ale jak se začali tribuny vylidňovat, zůstal jsem tam téměř sám v tom “svém sektoru“. A hleděl jsem před podium na skupinku členů fóra před pódiem. Několikrát jsem poprosil pořadatele (slušně), zda bych nemohl seskočit za vámi před pódium, když už je po koncertě, ale to my bylo samozřejmě slušně nepovoleno. A tak jsem tam jen stál a stál a čekal co bude. Pak ke mně přistoupil jeden pořadatel a slušně mne požádal o odchod – tak jsme si trochu popovídali (jak jinak než slušně...), řekl jsem mu, co máme v plánu a tak, s úsměvem řekl, že s tím nic nemůže dělat... No a pak přišel druhý pořadatel o 5 -10 cm vyšší než já a s obvodem ramen jako moje stehno a zeptal se: „Je nějaký problém? ... Ne? Tak spolupracujte, pane!“ A protože ten druhý pán nebyl příznivě nakloněn ke rozhovoru se mnou a já jsem člověk povahy mírné, začal jsem mlčky spolupracovat a vyklidil jsem prostor
. No a tím akce zpěv pro Rogera pro mne osobně skončila. Šel jsem ještě ke schodům, kudy vycházeli lidi z prostoru před pódiem, ale tam se pro vycházející lidi nedalo dostat...
e. Co se dělo v sektoru pod pódiem nevím.
f. Jak dnes vypadají ty koncerty?
Když jsem se na to díval z tribuny – připadlo mi to jako v klipu Another Brick in the Wall, p.2 : byli jsme v hale naskládáni do škatulek jako olivy – podstatné bylo jediné: vymáčknout money, a pak nás rychle vyprovodit ze sálu jako nějaký odpad. Přesně tak jsem to viděl, když diváci odcházeli z haly ven, bylo to jako když vypouštíte špínu z vany – už je nepotřebujeme – co nejdřív ven, zbavme se toho plebsu. Takový je svět, tak to zkrátka chodí – „Welcome to the Prague, Roger!“ se opět změnilo na „Welcome to the machine, fans!“
Je to všechno o organizaci. Jsme jenom kolečka, co jsou nucena spolupracovat. A to nejenom my – ale všichni! Všichni! Včetně mně, včetně nás, včetně skupiny, včetně Rogera.
Několik dní po koncertě...
A pak přišel druhý mail od Davea Kilminstera:
__________
Hey Guys,
Thank you for your email... I'm SOOO glad you enjoyed the show. We had a great time in your beautiful city... :O) I was in Prague for a holiday a few years ago and I was very happy to be back there!!!
I'm sorry that you couldn't perform your song. We had a lot of trouble with the security people there that evening, and afterwards we were taken immdiately back to the hotel... Sorry, but these things are beyond our control... But the most important thing is that you enjoyed the concert!!! :O))
I've attached the two photos that I took from the stage... they're really not very good, but I hope you like them anyway... I really like the one you sent me!! I may even put it up on my website!!!
Very best wishes,
Dave
(Fotka od Davida)
__________
Jeho slova “ We had a lot of trouble with the security people there that evening, and afterwards we were taken immdiately back to the hotel... Sorry, but these things are beyond our control... “ vysvětlují všechno.
“... we were taken...“ Byly jsme vzati – tj, ne „MY SAMI jsme odjeli, byly jsme unaveni“, nebo „vaše akce se nám nelíbila, tak jsme to zabalili“, nebo „Roger byl unaven a nemel na vás náladu“ – to vše bych jako odpověď akceptoval. Nejsem fanoušek, který by bušil a křičel „Rodžéér, počkééj, já chci podepsat cédéčkó!“ Pokud by Roger nebo band nechtěl tu naši akci, tak bychom se samozřejmě nijak nevnucovali. Ale Dave napsal „byly jsme vzati“ – pasivum, trpný rod, smlouva – jednoduše museli dodržet smlouvu a byly „vzati pryč“ jako něco, jako balík na letišti...
Je to vše o organizaci, smlouvách mezi organizátorem, ochrankou, co a jak, aby se předešlo problémům s – já nevím – vrahy, maniaky, teroristy, atentátníky, opilci, dotěrnými novináři... a s tím vším jsme byly spláchnuti i my fanoušci ... i naše akce “Welcome to the Prague, Roger!“ Je tak trochu smutné (i když pochopitelné), že v tom celém systému, v celé té mašinerii (machine) není místo pro srdce fanouška. (aneb “…after all it's not easy banging your heart against some mad-eyed bugger´s the Wall“ - The Wall) a ani pro srdce hlavního kytaristy, který by si snad i rád zahrál, ale někde na nějakém papíře, na nějaké dohodě s firmou, která zabezpečuje ochranu je asi napsáno, že hned po koncertu odjedou, a tak všichni musí poslouchat a hlavně spolupracovat ("tak spolupracujte, pane!") a šmytec! A tak nasedli do auta a odjeli...) Jsme svobodní lidé, nebo jen otroci systémů, které jsme si vytvořili? – odpověď na tuto otázku už ale nepatří sem...
Dost to bolí, když člověk narazí svou hlavou, svým nosem, svým srdcem, svými sny na stěny, které budují (a i jsou nuceni budovat) všichni – i já, i ty, i my...
Welcome to the Machine! Welcome to Arena! Welcome to the Life!
What did we dreamed? It is allright WE TOLD YOU WHAT TO DREAM! – tak to chodí...
Nezazpívali jsme si, ale to vše kolem toho (demo, maily, zkouška, osobní setkání s členy fóra ai.), stálo to za to.
Díky vám všem!
proti
(Isn´t it where? )
