pink floyd

Floydi a "Dark Side of the Existence and Transcendence"

Pod pojmem "Dark Side of the Existence" nemíním nějako obskuriozitu.
"Dark side" v tomto smyslu chápu jako: NEOSVĚTLENÁ strana existence.

Člověk jako jedinec i jako "živočišní druh" je ponořen do existence jako nevědomý.
Světlo do vědomí přichází pomalu – trvá to tisíce a tisíce let – různé objevy oheň, komunikace, kolo, ovládnutí jaderné fúze atd... nedá se to vyjádřit několika málo slovy.

A tak si asi člověk někdy při tomto svém postupu "od opice k člověku" položil otázku: "Co mne odlišuje od zvířete"?
Odpovědi na otázky přicházejí postupně. Člověk si při svém postupném poznávání existence vypomáhá různými "vysvětlovacími mýty". Mýtus je něco, co mu jako pohádka pomohlo překonat hranice jeho nevědomosti, aby je postupně odhazoval a nacházel kousek po kousku – pravdu.

Myslím, že cílem mýtu je dospět k pravdě - podobně jako když pohádka pomáhá člověku v růstu k dospělosti.

Problém mýtu ale je, že to "není jen pohádka". Mýtus je "zrnko pravdy" ukryté v "domnělém obalu".
(Porov. Platon, Sokratés...) V mýtu jde tedy o to – dopátrat se toho jádra – odhodit pohádku a najít pravdu. Z vědeckého hlediska by se to dalo popsat, že jedna přibližná teorie je postupně nahrazována jinými teoriemi na základě postupujících poznatků – tedy "co platilo včera, nemusí platit dnes".

Mýtus pomáhá člověku pochopit a jaksi uchopit v jeho časem a poznáním daných omezujících hranicích, pomocí "pohádky" "Pravdu".

Doufám, že nikoho neurazím, když v tomto smyslu i Bibli s jistou rezervou nazvu "mýtem" o věcech, které zůstávají lidskému rozumu zahaleny. Ostatně i "Bůh" se v Bibli zjevuje člověku postupně – dle toho, nakolik je člověk schopen jej pochopit, přijmout (Odkázal bych na "setkání proroka Eliáše s Bohem" – kdo hledá, najde.)

To, co je zahaleno, neosvětleno – tedy ta "Dark Side" je v podstatě věcí názoru – Buď Bůh stvořil člověka, nebo člověk stvořil (ideu, mýtus) Boha. A tak je to i s Biblí.

Bible, Bůh, věci spojené s religiozitou se objevují i v textech Floydů.
A proto si myslím, že i toto téma by mělo mít tady své "vlákno".

Zároveň bych ... byl rád... kdyby – i když i tady by měl být prostor pro jistý humor, kritičnost, nadsázku, sarkazmus, nevíru, aby byla zachován jistý respekt, k lidem, kteří dané téma berou třeba víc vážněji.

Bible, Bůh se objevují v textech Floydů na vícero místech. Abych to nemusel všechno vypisovat, pomohu si jedním článkem z Internetu:

http://sparebricks.fika.org/sbzine20/sew.html

Pokud mohu poznámku:
Když je člověk mladý – plný života, energie, ideálů, které ale ještě neuskutečnil, tak "vylétá z hnízda", jde se porvat se světem, život má před sebou ("live is long and there is time to kill today") i s Bohem. (Kdo se v dobách mladosti nehádá s rodičemi? A pak neodejde z domova?)

Ale až to uběhne ("ten years you´ve got behind you, no one told you where to run, you missed startig gun"), až celá ta desetiletí života jsou jen mrtvou minulostí, pak začne – často – člověk uvažovat jinak – tváří v tvář smrti a začne si klást otázky:
Je to konec? Umřu, nic po mně tady nezůstane?
A je víra "v něco potom" skutečným obrazem pravdy?
Nebo je víra jen "projekcí (mýtem) bojující a skomírající mysle v zoufalé beznaději blížícího se konce?"

Víra v cokoli může být jakousi "prozatímní odpovědí na otázky, na které si člověk neumí odpovědět jinak".
(Např. starořecká mytologie - tam každá přírodní síla je personifikací nějakého boha. Až člověk pozná příliv a odliv, pak již není místa pro Poseidona, atp.) Nicméně - i když se ten "prostor" pro Boha zužuje - pořád nějaký zůstává.)

Nevím... nechám se překvapit... neposuzuji to, nesoudím... pouze beru obě možnosti – v jistém smyslu. Vědomí člověka se totiž pohybuje v stádiích – podobně jako Pink ve Zdi. Až se Zeď zbourá, nastává nová realita. A tak se nechám překvapit – co je na té "zatím neosvětlené Straně existence", co je za tou "Zdí".

Možná je "víra v něco" nebo "naděje v něco" jakýmsi pomáhajícím mýtem, nebo pomáhající ukolébavkou, která pomáhá "projít branou smrti" (pokud to není "konečná"). Nicméně - psychologové se shodnout v tom, že člověk, který věří v něco "transcendentní" má v mnoha zlomových situacích života psychickou výhodu. Snad by se to dalo charakterizovat jako jistý "psychologický doping".

Z tohoto pohledu nerozebírám tyto věci z pohledu "pravdy", protože pro lidský mozek je "pravda" často jen to, co si lidský mozek vícekrát opakuje - známe rčení "tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou", tj. teoreticky vzato: kdo si opakuje že věří, tak věří, kdo si opakuje že nevěří, tak nevěří.
Oba jsou na tom stejně: "pouze opakují obsah své paměti".
("If the band you´re in start playing different tunes, I´ll see you on the dark side of the moon" (Brain Damage)
Z mého pohledu lidský mozek jako takový nemá schopnost "poznání pravdy", nemá schopnost ověřit všechny vstupné údaje - nemá na to ani schopnosti, ani čas, ani všechny vstupné údaje (vědci říkají..., rodiče mne vychovali..., v televizi říkali, že... myslím si, že... - to vše je relativní).
Je schopen pouze analýzy vstupných údajů, kde ani moc neumí posoudit pravdivoust všech vstupných údajů a tak jim - chtě-nechtě - musí mnohému JEN věřit, nebo nevěřit. Vše je jen mýtus (pohádka a ukolébavka) zkoušející přiblížit se pravdě.

A závěrem bych si vypomohl jedným "mýtem", nebo "částí pohádky" od Terryho Pratchetta (taky je již na "druhé straně Měcíce, Zdi a Existence"):

https://www.youtube.com/watch?v=OqNs23B1VBs
(Terry Pratchett byl - pokud vím - ateista. A přece v jeho "mýtech" vystupují bohové, nějací "auditoři" a nejlepší, nejspravedlivější, nej-nadvším, nejsekáčovitější SMRŤ, který se stává více a více lidským - i oproti spravedlnosti ví, co je to milosrdenství, adoptuje si dceru (to je ta blondýnka s černým pramenem vlasů), postaví si dům, pořídí si živého koně, má rád curry a hraje karty a snaží se pochopit lidi... další mýtus (nebo "víra"?), který pomáhá překonat tu "Zeď" SMRTI a dává naději, že snad to nebude tak špatné...)

Člověk má moc ve své mysli vytvořit lepší svět, lepší smrt a... i lepšího Boha...
(A třeba pak se i Bůh pedagogicky přizpůsobí člověku...) (brát s nadsázkou...)
Ale taky má moc zabíjet, ničit... je na něm jakou "pohádku" si vezme za svou... v tom je svoboda člověka -zatím...

(para-citace)
"Vy, lidi, musíte věřit ve věci, které nejsou skutečné (jako spravedlnost, slitování, krása, řád etc.).
Jak jinak by se mohly uskutečnit, než přes vaši víru v ně?" (SMRŤ, Pratchett)

Dá se teda věřit:
- v spravedlnost, řád, lásku, soucit, empatii, milosrdenství, karmu, etc.
nebo se dá věřit:
- v Boha, který je spravedlivý, soucítící, milosrdný, co spravedlivě trestá i odpouští.
Je v těctho "dvou vírách" "až takový" rozdíl?

Ale lidi... jsou jako opice... než by vynašli atomovou elektrárnu, tak nejdřív to byla atomová bomba s tisíci obětmi, atomová ponorka..,. a až pak snad... elektrárna... a podobně to člověk častodělá i se svou "vírou" v něco transcendentní - namísto, aby ji použil k něčemu pozitivnímu, využije ji často negativně...
(Porov slova Proroka Rogera:
"Give anyone species too much rope and they will FUCK IT UP." Amen)

Ten, kdo ještě pořád - po všech těch (i náboženských) válkách, dennodenní nespravedlnosti, dvou shozených atomových bombách - věří lidstvu, v podstatě tím v sobě má jistý "božský atribut" - že věří a doufá v člověka, v lidstvo jako takové.

A tak... nezůstává nic jiného než jako Bůh VĚŘIT V ČLOVĚKA, že jednou to pochopí a namísto opice co zvedá kost bude člověkem - What God Wants, God Gets - "věřím", že prorok Roger má pravdu. Věřím v Rogera, a tím věřím v Boha, a tím - a to hlavně - důvěřuji Člověku, který zvítězí nad opicí v sobě. amen.

Člověk, který nevěří v Boha, by měl věřit v sebe samého a v člověka, lidskost.
Člověk, který věří v Boha, by měl věřit v Boha, který věří, důvěřuje a miluje člověka.
(Je v tom až takový rozdíl?)

Člověk je víc než Bůh, člověk je víc než Ďábel. Prože má v sobě moc - být obojím...

Například...

Tento úryvek z jedné knížky o Zen buddhismu:

"So all things in the world
appear and disappear in the mind
just like the clouds formed and dissolved in the sky,
just like the images emerged and vanished in a mirror.

So
- all the forms you see,
- all the sounds you hear,
- all the odors you smell,
- all the flavors you taste,
- all the senses you feel,
- all the thoughts you have are changing swiftly.
So nothing has a self.
So all things come and go,
governed by the principle of dependent arising.
Realizing the mind’s essence will free you
from the world of coming and going."
(from: The Way of Zen in Vietnam, Nguyen Giac - na Internetu volně ke stažení)

mi silně připomíná slova Eclipse z DSotM of the Moon.
Již i dříve mi text z Eclipsed připomínal buddhistický náhled na svět.
"And everything under the Mind is in tune,
but the Mind is eclipsed by the Mood (Man)".

(Závěrečná slova Eclipse, říkají totéž co... - Porov:
"Jestliže je to již zjevné, k čemu meditace? A jestliže je to skryté, měří člověk jenom temnotu.
Mantry a tantry, meditace a soustředění to vše je jen záležitostí sebeklamu.
Neznečišťujte kontemplací myšlenku,která je ve své podstatě čistá,
nýbrž přebývejte v blahu sebe samých a přestaňte s tím trápením.
Ať vidíte cokoliv, je to vpředu, vzadu, ve všech deseti směrech.
Právě dnes dopusťte,aby váš mistr učinil konec sebeklamu!
Přirozenost nebe je původně jasná, ale samým hledáním se pohled zatemní." - zpěv Saraha )

Taky je zajímavé, že buddhistům jde o "osvícení" (o tom mluví tato citace),
zatímco text našeho proroka Rogera se jmenuje "opačně" – tj. "Eclipse" (zatmění).
Dá se to přirovnat, že zatímco při zatmění je Měsíc z poloviny (jako ostatně vždy v této fázi pohybu měsíce) úplně "osvícen" Měsícem, tak mi "SUBJEKTIVNĚ" vnímáme Měsíc jako v "zatmění". Je to v podstatě totéž – "odvrácená" strana Měsíce je plně "osvícena" sluncem.

Člověk je zastíněn svou "zazděnou myslí" (Eclipse), a jen tím, že si projde svou jakousi "intro-konverzí", kdy na něj "útočí" jeho vnitřní děsy a besy (mrtvý otec, matka, učitel, manželka, červy, diktátor...), tak se pak "otvírá" zbořením zdi. Z jistého pohledu – příběh the Wall může popisovat "mystickou cestu k osvícení". Asi to není tak "doslovné" a "asi ani prorok a génius Roger to tak nemyslel" – ale jaksi "systémově a schematicky vzato" je to to stejné.
Pro porovnání:

1a. Buddha z královského paláce jako syn krále .
2a. odchází a žije jako bezdomovec v džungli, zde ho pokouší Mára (zlý duch),
3a. a pak usedne pod strom, postí se a přichází osvícení,

1b. Ježíš odchází do pouště,
2b. po 40 dnech půstu v poušti, kde je pokoušen zlým duchem, vítězí sám nad sebou
3b. vrací se mezi lidi hlásat své poselství.

1c. Pink dobit životem – uzavírá Zeď (Zeď je tvořena vším, co zažil, ale taky všemi úspěchy, které během života (on nebo každý z nás dosáhl) – všechno to, co mu kariéra donesla – bouráky, Hi-Fi věže, prachy, drogy, What Shall WE (!) Do Now"
(Ale již před uzavřením zdi (Eclipse), přichází "idea" osvícení –
"I don´t need no arms around me, I don´t need no drugs to calm me!
I have seen the Writing on the Wall, don´t think i need anything at all!"
(tj. drogy, sex, peníze, majetek, luxus, zbírka kytar, luxusní hotel (čehokoli) je pro "vnitřní náhled" úplně bezcenné)
2c. Uprostřed zdi zažívá "podobné imaginární útoky – jako B v džungli nebo J v poušti – děsy a běsy jeho vlastní mysle – Hey You, Is there..., CN, RlH, Trial "You little shit, you´re in it", STOOOP!!! – před Osvícením nastává totální mentální krize – až k zešílení
3c. Přichází zboření zdi – osvícení – "the ones you really love you",
" after all it's not easy banging your heart against some mad-eyed buggers Wall"

1d. -3d. – Podobný průběh "zatmění a osvícení" může ve svém životě zažít kdokoli z nás.
A je to úplně jiný pohled být na odvrácené nebo osvícené straně Měsíce – to se nedá popsat slovy, to musí zažít každý sám... .

Opakující se psychologické ("bio-lidsky-technické) schéma:
1e. Nejdřív se život užívá, "rock and roll" ,hulí ,
2e. pak je z toho špatně , blije se , pocti nenaplněnosti, "One of my Turns" ,tluče do zdi ,
3e. z vnějšího uzamknutí do Zdi, přichází rozčarování ze všeho [-X , zamyšlení a osvobození zevnitř.

To schéma v těch příkladech je navlas stejné! Ve svém jádru jsme všichni stejní lidi – biologicky i psychologicky fungujeme v základných systémech stejně.
- Máme stejný "hardware" i stejnou "logickou jednotku" (1+1 je pořád 2).
- Rozdílní jsme pouze v informacích nasbíraných subjektivním prožíváním – tj. rozdíl je jenom v "software".

Je to – psychologicky vzato - o každém člověku, o každém z nás, protože všichni jsme uzavřeni "do sebe samého" a musíme se "nějak otevřít". Je to schéma vnitřního procesu, který může trvat celý život, nebo taky u některých nemusí nastat vůbec.

Právě "zatmění" (Eclipse) dává člověku možnost nahlédnout na Slunce takovým způsobem, který za jeho plné záře není možný... A tak i "zatmění je jen cestou k osvícení". Stejně tak budování Zdi vede k jejímu zborcení. (Buddha říká, že vše, co je složené, se časem rozpadne. )
Floydi v More zpívají:

All the iron turned to rust, All the proud men turned to dust
So all things time will mend, So this song will end (Obscured by Clouds)
A dalo by se dodat: "All walls will come thumbling down".
Great Day for Freedom (Division Bell):
"On the day the wall came down, the Ship of Fools had finally run aground."

"And everything under the Sun is in tune, but the Sun is eclipsed by the Moon(d)."
(from "MoonDay" to "SunDay")

Realita je jedna, ale každý člověk, narozenim do ni nevědomě ponořen, ji interpretuje jinak.
"We have just one world, but we´re living in different ones." (Dire Straits, Brothers in Arm)

"Could be the human race is run.
Finally I understand the feelings of the few
Ashes and diamonds, Foe and Friend
We were all equal in the end." (The Final Cut)

(V nebezpečí, při pocitu blížícího se konce se lidi, v krizi - jaksi přirozeně - sjednucují nebo cítí to důležité...)

Asociací na slova písní Pink Floyd je mnohem víc - samozřejmě: např. I can´t Breathe anymore, Sorrow, A New Machine, Sorrow, High Hopes, Wearing the Inside Out, WYWH, Pigs on the Wing 1+2, Echoes, More, Broken China, Endless River? Great Day for Freedom, Coming Back to Life... etc.

(Nebrat moc vážně třeba... ostatně jako vše.)

Systém "The Wall" z jistého psychologického (nebo náboženského) hlediska je v podstatě nikdy nekončící proces vývoje subjektu. Nejdřív nějakou situaci člověk v životě zažije a až později ji může reflektovat – mentálně spracovat.
Život má tu vlastnost, že nejdřív jsme do něj hozeni, a až POTOM jsme nuceni se najčít "žít a přežít". Můžeme tuto zkušenost se životem, prožítky, zážitky, krize, tragedie, úspěchy, neúspěchy - tj. všechny cihly života až "post factum" mentálně reflektovat – snažit se je pochopit, přijmout. Z toho, co jsme "neznali" a prožili a následně nějak rozumem reflektovali, se může stát najednou "známé".

To, co je "za zdí" je to, co člověk-subjekt "neví".
Ze subjektivního hlediska to, co subjekt "neví", tak v jistém smyslu pro subjekt "neexistuje".
Až se subjekt něco dozví, "až PAK" to pro něj začne existovat.
(Svým způsobem i "porod" - příchod člověka do tohto světa je "zboření zdi" - člověk je vyvržen docela šokovým způsobem do tohoto světa a "plav jak dovedeš"...)
A i to, co subjekt "ví", tak se může posouvat v bližším, nebo hlubším poznání.
To je "boření zdi" nebo spíš než boření, tak "její posouvání", přičemž limit "kam až se dají zdi posunout" je teoreticky v nedohlednu a prakticky je limitován skutečnou kapacitou objektu, kdy "je využit na 100%.
Zeď je symbolem subjektivní omezenosti. Subjektivní omezenost je něco, co se nedá "zbořit" v pravém slova smyslu, ale jen jaksi "posouvat dál" – rozšiřovat (vzdělávat) sám sebe.
Pak subjekt začne narážet na své skutečné hranice – "zdi" – které nejde zbořit:
- Omezenost subjektu se jen rozšiřuje, neboří
- omezenost časem, prostorem, informacemi, fyzickým zdravím, psychickým stavem, inteligenčním ohraničením atp. Tyto zdi se nedají zbourat.

Z tohoto pohledu je idea "zdi" nebo i "odvrácené strany" v podstatě psychologický vhled do člověka, aplikovatelný vždy a všude. Jen význam slov se posouvá, stává se spíš obrazným, tak jak říká Syd:
"the words have different meaning. Yes, they did."

Z tohoto pohledu již ani tak nejde o hudbu, jako spíš o význam.

(Malý "buddhistický pohled" na WYWH s kapičkou DSotM:

"Wish You Were Here" – Přál bych si, abys "tady a teď" byl.
Buddhismus – dle mého omezení, co o něm vím, klade důraz na "prožívání současného TADY a TEĎ" (zaměřenost a ZAOSTŘENOST mysle v prostoru a čase.). Podobně se to dá najít i v slovech Krista -ale opět to nemá ten "říz", to "zaměření a tah na problém".
Člověk totiž z hlediska své konstrukce bytí v čase a prostoru, často není přítomen v Tady a Teď.
- Často mnohé neví, a tak neví, co je tady a teď.
- Často sní o budoucnosti nebo o minulosti - jeho mysl létá v času i prostoru, v teoretických budoucnostech a nejasné minulosti.
- Mnohé jej ovlivňuje.
- atp.
A mnohým se nechá zlákat – "hlavní rolí v zajetí" (And did you exchange a walk on part in the war, for lead role in the cage) atp.
A pořád něco hledá ("and you run and you run..., Don´t sit down, it is TIME to dig another one.") a nenachází.
Tím, že člověk hledá svůj cíl pořád v něčem JINÉM, tak zapomíná na sebe, a není "tady a teď" přítomen – Wish you were HERE.
V podstatě se stává loutkou své vlastní psychické povrchní reflexe. Automat hnán pudy, psychickými závislostmi, tj. automat bezmyšlenkovitě papouškující obsahy své vlastní mysle a paměti. - Welcome to the Machine. Největší "machine" je člověk sám sobě.
- "There is someone in my head, but it is not me" (Brain Damage)

(Proto Sokratovo-Platonské naznačení cesty: "Poznej sám sebe" nebo "Fleudovsky" řečeno "There must be a door there in the Wall, where I came in."
- to je to hledání dveří... )

"We are two lost souls swimming in a fish bowl and what have we found?
The same old fears, How I wish you were here."

Buddhismus říká, že
- "bytí je v podstatě Utrpením" a
- "příčinou tohoto utrpení je nevědomost",
- "bytí probíhá v nevedomosti"
(křesťanství to říká taky, ale ne tak přímočaře a není tam ten "filosofický důraz").
Jako rybičky ("two lost souls") ve "fish bowl", které, i když plavou pořád dokola a z plných sil, tak se z akvárka – fish bowl (své omezenosti subjektivní i omezenosti materiálního světa) nikam a NIKDY (tady a teď) nedostanou.
"Fishbowl" - tedy naše vlastní "pohyblivé Zdi, které není možné překonat, ale jen posouvat" jsou vyjádřeny ve slovech Eclipse.
"Všechno, co... je zastíněno".
(Přičemž to "všechno" je pro každého člověka nějaká JINÁ zkušenost s odpovědí na otázku "jaké je to být člověkem?"
Ale je to vždy STEJNĚ subjektivně ohraničené a omezené.)
V podstatě je to i v "Platonově jeskyni" - z toho tedy vyplývá, že to, o co se tady jedná, je jen "opis psychologické danosti člověka", který se pouze pod různými formulacemi objevoval a objevuje v mnoha filosofiích i náboženstvích.

WYWH – "And what have we found? The same old fears".
Bytí člověka je utrpením v tom, že je ZÁVISLÉ.
Žít znamená být ZÁVISLÝ na kyslíku, živinách, prostoru, nenásilí, zdraví... – to jsou fyzické závislosti
A k tomu si přidává člověk "mentální závislosti" v domnění, že čím víc toho bude mít, tím víc bude jaksi spokojený.

Ale opak je pravdou – čím víc má podmínek své spokojenosti, tím víc si vytváří závislosti a mentální připoutání – okovy k bytí ve světě. A tak, když nemá "předmět" svých závislostí, tak trpí – psychicky nebo fyzicky.

WYWH (+ "and you run and run, to catch up with the sun" Time)
– "a co jsme našli po tom našem nekonečném běhání v akvárku?
Jen ty samé staré, známé bolesti, strachy a utrpení" (parafráze).

(nepíšu knihu, takže vyjádřeno jen tak "zkratkovitě"... "(z)bourat zeď a p(r)ozřít vlastní ego" musí každý sám, a každý má jinou a jinak dlouhou cestu...)

A pokud mohu – svou malou drobností doplnit:
Nevědomost je příčinou "zajímavosti" bytí. Subjekt touží po tom co nemá, co nezná. To, co zná ztrácí v jistém smyslu na zajímavosti.
Kdyby člověk vše věděl, je možné, že by se to stalo až neskutečně nudným. Podobně jako i Eifelovka, kterou chce vidět tolik lidí je nezajímavá pro toho, kdo tam myje schody. Rozebráním skutečnosti spatřuje její prázdnotu. "When the band you´re in, starts playing different tunes, I will see you on the dark side of the moon."
Na druhou stranu - mozek má rád to, co se v jistém smyslu opakuje - pak u toho nemusí přemýšlet a může si dát "šlofíka", kterému říkáme "relax".

Floydi mají pro mne dvě stránky – hudební stránka a v jistém smyslu "filosoficko-psychologická stránka", kdy je možné v jejich textech najít odezvu filosoficko-psychologicko-náboženských témat. (škoda jen, že mi to "zapnulo" až tak pozdě... asi je to věkem... )

"And when your head explodes with dark forebodings TOO,
I WILL SEE YOU on the Dark side of the Moon."