David koncertující - 2015

[Richard]

Teď jsem to zjednodušil, že jsem přihlášenou stránku dal do oblíbených položek a mám klid

V jednoduchosti je krása.

[Richard]

Ahoooj, jedna z mrtvol se vrací.

Jsem zpět.

Začínám tím, že jsem měl to štěstí a byl jsem na posledním Londýnském koncertě na začátku října v Royal Albert Hall.

Každopádně životní zážitek se konal, koncert i Davidova nová deska se mi moc líbí.

Doufám, že budeš i pokračovat, když už jsi zpět a začal jsi.
Ostatně jsem Tě tu neviděl několik let...
Na to, že jsi prožil životní zážitek v RAH, jsi zatím dost stručný

[bery]

Ano, opravdu to byl životní zážitek, poprvé David...
Navíc s tak skvělým setlistem, skoro jsem se na věci z Rattle that lock těšil více než na PF věci, fakt mi tato jeho deska hodně sedla.

Hodně důležité pro mě bylo to místo, do Royal Albert Hall jsem se vždycky chtěl podívat, odehrálo se tam tolik legendárních koncertů, má to fakt genia loci. Všude na chodbách jsou fotky kdo všechno tam kdy hrál, neuvěřitelné..
Mělo to super atmosféru, bylo vidět, že je tam doma, všude kolem angláni. Trochu jsem doufal že bude nějaký speciální host, přece jen jsme byli na úplně posledním koncertů té části turné, ale to bych už byl hodně náročný
Kvalita zvuku slušná, RAH super akustikou moc známá není, ale jako nebyl to průser, spíš že ta laťka je sakra vysoko, zvukově se mi více líbil Gilmour ve Vratislavi.

Přikládám pár fotek, kvalita mobilní, předpotopní, nebylo světlo:-) ale pro mě velmi hodnotná památka
Seděli jsme zhruba uprostřed předposlední fotky (o přestávce jsme to tam trochu procházeli).
Celkově perfektní výlet, až na to že cestou zpátky jsme nestihli letadlo

[Richard]

Hodně důležité pro mě bylo to místo, do Royal Albert Hall jsem se vždycky chtěl podívat, odehrálo se tam tolik legendárních koncertů, má to fakt genia loci. Všude na chodbách jsou fotky kdo všechno tam kdy hrál, neuvěřitelné..
Mělo to super atmosféru, bylo vidět, že je tam doma, všude kolem angláni.

Díky za zprávu a fota. Přesně tohle jsem chtěl číst...
A (nej)horší by bylo, kdyby vám ulítlo směrem TAM! To jste pak jeli domů trolejbusem, nebo jak se to dělá, když někomu ulítne letadlo???

[fernetti]

Ano, opravdu to byl životní zážitek, poprvé David...

tak to ti teda neskutečně závidím... a přeju
nějakou bližší fotku lidí kolem SBD nemáš? mohla tam být polly samson nebo někdo další z gilmourovic squadry...
a fotit během koncertu se ti nezadařilo? bylo forbidden? (ptám se, protože s tím mám na gilmourových koncertech zajímavé zkušenosti...)

[bery]

Pokud jde o uletěné letadlo, tak vzhledem k panice co jsem kolem toho koncertu měl, jsme jeli o pár dní dříve, aby jsme kdyžtak mohli sednout na další:-)
No jinak když ti to uletí tak si hledíš sehnat další letenku přímo na letišti v co nejbližším čase na co nejbližší letiště, v mém případě jsem vysolil 10 tyček za jednosměrnou letenku pro dva do Prahy ještě tentýž den (auto jsem měl na letišti v Brně:-)) což byl s odstupem času si myslím, skvělý výsledek Od té doby smrdím na letišti 4 hodiny před odletem. Holt chybama se člověk učí...

Ke koncertu, nikoho známého jsme nevysondovali, fotit se dalo leda tak na mobil, ale byla tma tak nevyfotíš nic, navíc jsem na to ani moc nemyslel, chtěl jsem si co nejvíc užít tu přítomnost tam. Zrcadlovka by se asi pronést nedala, i když nějakou zevrubnou kontrolu si nepamatuju, zatímco šacování a rám v Praze v O2 aréně jo.

šanci narazit nebo vidět nějaké další lidi navíc snížilo to že v RAH bylo 5 koncertů po sobě, a na některém jiném hostoval i pan synátor, tam Polly určitě byla

Je z toho i nějaké ROIO, musím si to zase připomenout.

[Richard]

No jinak když ti to uletí tak si hledíš sehnat další letenku přímo na letišti v co nejbližším čase na co nejbližší letiště, v mém případě jsem vysolil 10 tyček za jednosměrnou letenku pro dva do Prahy ještě tentýž den (auto jsem měl na letišti v Brně:-)) což byl s odstupem času si myslím, skvělý výsledek Od té doby smrdím na letišti 4 hodiny před odletem. Holt chybama se člověk učí....

Kdykoliv jsem někam letěl, tak jsem měl zlý sen, že mi to uletělo. A 10t teda byl asi hodně hořkej bonus ke koncertu.
Zaujala mě zpráva o akustice. Žil jsem v domnění, že tam je akustika parádní. Plus ještě zmíněný genius loci.

[bery]

Ta akustika tam asi není vyloženě špatná, jen není špičková. Zajímal jsem se o to protože zvukově se mi více líbila Wroclaw. Ale to mohlo být i něčím jiným, a taky je to subjektivní.
V RAH to ale vynahrazuje atmosféra, vypadá to tam luxusně ale zároveň to není opulentní, fakt to na mě zapůsobilo.

[Joe]

Na http://www.pinkfloyd.cz jsem se dozvěděl, že forum znovu funguje. Zkusil jsem se přihlásit a hle, můj profil existuje. Takže jsem moc rád, že můžu zase číst česky stejně poškozené jedince. A tak bych se s vámi rád podělil o zážitek z Oberhausenu s malými vsuvkami z Wroclawi.

Info o koncertech jsem chytil včas, proto jsem akorát vybíral a volba padla na Německo. Takže jsme 19.9. 2015, přesně v den vydání alba, vyrazili s neteří autem na 850 km dlouhý výlet.

Hala v Oberhausenu je moderní, velikostí asi jako Sparta v Praze, žádný O2 mrakodrap. Seděli jsme vzadu vpravo na tribuně, pořadatelé nás na požádání pustili se kouknout k podiu na nástroje. Zvuk byl dokonalý (stejně i ve Wroclawi, tam jsem nechápal, jak je možné nazvučit rockový koncert s orchestrem tak dobře – a to jsem jich pár viděl).

Pro mě to byl nejvíc emotivní zážitek v životě – Davida jsem viděl poprvé a ten rok v únoru mi zemřel táta, který mě k Floydům přivedl, takže jsem skoro celý koncert probrečel (proto jsem si nadšením dal repete v Polsku, kde už jsem vnímal víc věci kolem).

Kromě titulního songu jsme v den koncertu žádné jiné písně z alba neznali. Ale stejně mě rozsekali na první poslech Faces of Stone a In Any Tongue. Kytarová sola úžasná, kdo viděl záznam z Wroclawi, tak ví. Nejvíc jsem se těšil na High Hopes a Comfy, ale co mě dostalo, bylo Sorrow. To je naživo takový nářez, že Metallica hadr. A to solo bylo úchvatné, mnohem lepší než ve Wroclawi. Potom Money – to byla jediná píseň, kde jsem si připadal jako na klasických Pink Floydech, trochu i Us and Them. A Coming back to life je naživo taky paráda. Příjemná změna ve Wroclawi – What do you want from me a hlavně One of these days.

Chyby pana Gilmoura Jeho způsob maskování a napravování chyb je prostě kouzelný. Že ale i on zvoře první tón v Sorrow (ano, ten jediný), to jsem nečekal (myslel jsem, že to umím jenom já). Ve Wroclawi si nepřepl snímač na kytaře na začátku Shine on. Ale nejlepší bylo Time v Německu. Na solo si tam nechal čistý tón. Zjistil to samozřejmě hned, tak nohou začal šátrat, ale nic. Do toho hrál pořád solo klasicky. Ale přepnout se mu to nepovedlo, tak to začal hrát víc bluesově, paráda. Na druhou půlku sola už to přepnout šlo, tak to dohrál standardně.

Změna sestavy na rok 2016. Samozřejmě John Carin je nenahraditelný, to už je člen Pink Floyd a hudebně jediný, kdo dokáže Richarda nahradit. To mě trochu zklamalo, i když mám Grega hodně rád. Zato Manzanera mi nikdy k srdci nepřirostl, Chester mi přišel víc odvázaný a mělo to víc šťávu. Co jsem slyšel, tak se s Davidem sehrávali víc a víc a např. v Money na konci turné předváděli parádní věci.

V Oberhausenu zpíval jak za mlada, ve Wroclawi už to dokonalé nebylo. Ale to je jediné, co tomu lze vytknout, jinak to bylo nejlepší co jsem kdy zažil. Tedy kromě narození synka

[bery]

Ahoj a vítej zpět.
Na ty chyby z Wroclawi si nevzpomínám, to je důvod si to oživit ze záznamu:-)