Omlouvam se za gramaticke chyby, a hlavne za absenci diakritiky, ktera me jakozto programatora neskutecne zdrzuje pri psani.
Jarni Watersovsko-odvracene-mesicni vylet do Anglie, prvni cast.
Z Brna leta do Londyna spolecnost RyanAir, jde o jednu z tech nizkonakladovych spolecnosti, takze letenku si muze dovolit i clovek jako my, maji mensi letadla s mensim komfortem, ale to co lidi rikali na 22 hodin stravenych v autobuse do Londyna celkem dost odrazuje...
Zpatecni letenka pro jednu osobu vcetne poplatku za velke zavazadlo stala neco kolem 3000. Poplatek za velke zavazadlo (myslim ze tam psali ze je to do 15kg) ale nemusi byt vzdy nutny (u nas to bylo zbytecne a mohli jsme jeste usetrit) protoze maji povolene prirucni zavazadlo do 10kg rozmery atd maji napsane na strankach.
Na posledni chvili ve ctvrtek jsme si pred odjezdem zaridili cestovni pojisteni, nejdriv nas z CSOB banky poslali na CSOB pojistovnu protoze prej to nemuzou udelat aby to platilo uz od dne sepsani smlouvy, ale az od nasledujuciho. v CSOB nam ale ochotny pan rekl ze to neni mozne nikde (vite o tom neco? co treba GTS nebo Student Agency?) tak jsme si to zaridili od patku, nic se nastesti nestalo, ale ve ctvrtek kdyz jsme spali v Cambridge se mi zdal strasny sen ze jsem v 23:38 nekde rozbil nejakou strasne drahou sklenenou krychli - vubec nevim co to bylo, a pojisteni zacalo platit az o 20minut pozdeji... no nastesti se ve skutecnosti nic nestalo.
Odlet z Brna jsme meli v 17:05.
Jeli jsme autobudem ze Zlina dostatecne brzo kdyby byl nejaky problem protoze jsem nevedel kde to letiste je a jak to chodi. Jako nejvetsi problem se ukazalo najit spravnou zastavku na Zvonarce ze ktere jede linka 76 na letiste Turany, na treti zastavka kterou jsme nasli se ukazala jako spravna takze jsme nemuseli jit az k hlavnimu nadrazi. Cesta na letiste z centra trvala autobusem mhd asi 20-25 minut a autobus zastavuje az pred odletovou halou.
Byli jsme tam asi v 14:40, odbavovani melo zacit v 15:00 takze pohodicka. Bez problemu jsme se odbavili, meli jsme jeden velky bagl (vazil 10kg) a kazdy mensi prirucni tasku (fotak, kamera..), do letadla se nesmi brat zadne tekutiny, respektive zadne nadoby kde se vleze vice nez 100ml, jinak samozrejme kovove ostre veci, noze, nuzky, kulomety...
Letiste v Brne je takovy prcek (Brnensti patrioti prominou) ze ktereho letaji myslim jen dve pravidelne linky (Londyn Standsted - Brno, a Praha - Brno) ale maji to tam pekne a prehledne. Nova hala je opravdu reprezentativni.
Kontrola probehla bez problemu, jen me donutili sundat opasek abych nepipal v rentgenu.
V 16:30 zacalo nasedani do letadla, byl to Boeing 737-800 (viz fotky a videa), jsem celkem fanda do letadel takze me to dost bralo. V letadle jsme si mohli sednout kde jsme chteli, ja jsem si sedl samozrejme k oknu protoze Ingrid nedela cestovani dobre na zaludek. Jeste po mensi komunikacnim zabehu (je to anglicka spolecnost takze maji anglicke letusky) jsem ji zaridil sick-bag.
Video: letiste Brno
http://www.youtube.com/watch?v=9TPCjzU-rig
Start a vubec cely let byl pro nas velky zazitek, protoze to bylo poprve:) Akcelerace pri startu na kterou lidi vzdycky upozornovali je opravdu narez. Kdo by to rekl ze takove prase letadlo takhle poleti:) Nad moravou bylo celkem slusne pocasi takze byl moc pekny vyhled.
Video: v letadle
http://www.youtube.com/watch?v=ARJzK2qT6Aw
Od jiste chvile (tipuju ze prelet kanalu) zacalo byt videt fakt velke ho*no takze se dalo predpokladat ze nas privita prave anglicke pocasi. A bylo to opravdu tak, zeme zacala byt videt az kdy jsme byli opravdu nizko u letiste (viz video z pristani).
Video: pristani na letisti London Standsted
http://www.youtube.com/watch?v=JtQJcT8_Xtc
Letiste v Londyne jsem se trochu bal, Brnenske letiste to byl jen takovy nacvik, tam neslo nic zplest ani kde zabloudit ale tam to bylo trochu komlikovanejsi, nicmene obavy byly celkem zbytecne stacilo sledovat sipky "Arrivals" a "Baggage reclaim" a vubec jit s davem. Jinak to letiste Standsted je jedno z nekolika (5-6?) v Londyne a okoli (jeste treba Heathrow, London City Airport, Gatwick, Luton..).Je to asi 60-70 km do centra londyna , jezdi tam vlaky a autobusy (v teladlech RyanAir prodavaji slevnene jizdenky (moc jsem nerozumel ale myslim ze 5-6 liber za vlak do centra OPRAVA asi jsem slysel blbe protoze vlak Stansted-londyn stoji prej kolem 15L), urcite lze doporucit protoze cestovani je tam pro nasince celkem dost drahe, jizdenka z centra Londyna na letiste Standsted v nedeli nas vysla na 10 liber na osobu!! a to bylo asi hodina a 20 minut cesty vesmes po dalnici).
Standted je sice dal od Londyna ale letaji tam nizkonakladove letecke spolecnosti ktere nas zajimaji a taky to letiste je na pul cesty do Cambridge kde jsme ve ctvrtek jeli. U kontroly pasu bylo nekolik front, nektere byly asi pro EU obcany a pak pro ostatni, ani uz nevim do ktere jsme sli protoze se mi zdalo ze vsude jsou stejne fronty. Po kontrole pasu jsme uz sli do priletove haly kde nas mel cekat kamarad Radovan, dal mi instrukce ze se mam divat doprava a hledat bufet Costa Coffee, nasli jsme to i bez hledani a hned jsme ho uvideli, takze letiste London Standsted OK.
Na letisti jsme se moc nezdrzeli Radovan nam jen ukazal kde se pak odbavime az poletime zpatky atd. Nasedli jsme do auta ktere dostal do uzivani od svych zamestnavatelu (Jeep Commander - vsechno v kuzi, luxusni verze, gps navigace, dvd prehravac...moc pekny vuz, je videt ze si Radovana anglani vazi) a jeli jsme do Cambridge. Silnice v Anglii to je teda celkem neco jineho nez u nas, znaceni jine ale velmi prehledne, nekdy trochu moc ceduli ale to jen na prvni pohled, vsechno pekne osvetlene, silnice bez hrbu a der (ale pravda ze ze nemusi resit silnice znicene po zime protoze tam nepada snih). Kdyz si clovek zvykne na to ze se jezdi po jine strane silnice a opusti ho nutkani strhnout volant protoze jede po spatne strane, je to tam urcite moc prijemne rizeni.
Vetsinu cesty jsme jeli po dalnici (dokonce si pamatuju jeji cislo - M11 - je to dalnice z Londyna do Cambridge, a pekne jsme si prohlizeli anglickou krajinu a srovnavali s nasi.
Domluvili jsme se ze nejdriv zajedeme domu k Radovanovi do male vesnicky jmenem Little Eversden asi 20 min autem od Cambridge a potom jeste vecer se zajedem podivat do Cambridge, a dat si pivo atd
. Cestou z Great Eversdenu (OPRAVENO: nebyla to Little Eversden ale Great Eversden) do Cambridge jsme krome dalsi jeli pres nam znamou vesnici Grantchester Radovan slibil ze v patek odpoledne nez pojedeme do Londyna se tam stavime mrknout na ty louky (meadows). Je to takova pry typicka anglicka vesnicka, pekne baracky vsude zive ploty, spousta zelene, uzke klikate ulicky. Obcas doskova strecha. vizte fotky a videa.Video: prujezd vecernim Grantchesterem, bohuzel tma
http://www.youtube.com/watch?v=WKqoxOCE_oo
V Cambridge jsme zaparkovali a sli se projit po centru, dost prselo takze to bylo trochu neprijemne ale Cambridge ve mne presto nechalo nejlepsi dojem, z toho mesta dycha majestatnost a historii tam clovek primo citi. A kdyz si jeste uvedomim ze tam radil mlady Syd, Roger a David...
Prosli jsme se i v zname proslule lihni mozku King's College (v jedne z kapli byl zrovna slyset nejaky varhanni koncert).
Meli jsme tam take prvni kontakt s typicky anglickyma cervenyma telefonima budkama.
Fotografii moc nemame protoze byla tma a taky prselo ale alespon neco.
Video: vecerni Cambridge
http://www.youtube.com/watch?v=Z16jds05bPA
Dalsi fotky:
http://bery.own.cz/bde/?w=gal&id=11
Pokracovani priste, Grantchester a Grantchester Meadows, cesta do Londyna
--------------------------
Jarní Watersovsko-odvráceně-měsíční výlet do Anglie, druhá část.
Ne že by nás procházka centrem Cambridge, nahlédnutí do prostor ze kterých vážnost číší nějak moc unavila ale zašli jsme si sednout do hospody na pivo.
U vchody jsme byli varováni že po nám můžou chtít legitimaci jestli nám je osmnáct, a opravdu chlapík, který podle pro našince nezvyklé barvy pleti pocházel z Afriky, ji po nás opravdu chtěl. Když jsme na něj vybalili naše občanky trochu se podivil nad dalšími neznámými papirky, trochu jsme mu pomohli najít datum narození (asi vypadám na šestnáct) a šli jsme dovnitř. Tak si říkám že to tam mají dobře ošetřené, žádné že si děcka zajdou na kofolu...prostě natvrdo pod osmnáct nesmíš do hospody.
Chtěl jsem ochutnat tu pověstnou teplou anglickou pintu bez pěny ale zjistil jsem že většina piv v nabídce není vůbec anglická, nabízeli mi například Stellu a Heineken, Carlsberg to všechno si můžem dát i u nás tak jsem si dal točený Guinness, Ingrid taky a Radovan Foster's - to je sice anglické pivo (OPRAVA Foster's neni anglicke pivo ale Australske) ale prý není moc dobré a je hodně slabé (protože pak ještě musel řídit). Přiznám se bez mučení že Guinness mě vůbec nenadchl vzhledově to vypadá např. jako Kelt i to tak pění ale přislo mi to nějak vodové. No říkal jsem si že příště zkusím něco jiného.
Byl to takový klub hlavně pro mladé, žádný klidný pub ale spíš pěkná niagára, celkem hlasitá hudba, která byla dost podobná na to co se hraje tady - no Anglie diktuje celé evropě, že. Teď mě napadlo že jsem se tam zapoměl mrknout jestli mají v jukeboxu Echoes
.Další věc která se říká: že angličanky jsou ošklivé, no tohle bude hodně subjektivní ale mě se teda většinou opravdu nelíbily, možná to bylo tak hodně tím že móda která tam zrovna letí mi vůbec nesedla. Tady máme fakt hezčí ženské
(přiznávám bez nátlaku).Dozvěděli jsme se že v Cambridge (ostatně asi jako všude v UK) je celkem početná komunita Poláků, že mají už i svoje obchody. A obsazují už i významější pozice a nedělají pořád jen nádeníky. Koneckonců v té hospodě měli dva druhy polských lahváčů, nás potěšilo že tam měli i české pivo v láhvi - myslím že Leopold (nepil jsem). Točené pivko tam stojí kolem libry, spíše přes libru (OPRAVA pivo stoji 2.5-3 libry
hmm asi jsme toho vypili vice nez jsem mysle , hehe) , ale je to trochu víc než půllitr (pinta) a taky většinou jsou celkem silné, nevšiml jsem si že by to nějak dělili na desítku a dvanáctku. Ten Guinness každopádně celkem leze do palice .Hospody v Anglii zavírají v 11 hodin večer, některé prý můžou dostat licenci a pak nůžou zavírat až ve 12
, to byl nejspíš i případ místa kde jsme byli. Vypadli jsme asi ve tři čtvrtě na dvanáct a jeli do Little Eversdenu na kutě.Doma u Radovana jsem chtěl nabít totálně vybitou kameru, nabíječku jsem si samozřejmě vzal, ale pak když jsem ji chtěl zapojit došlo mi že angličani jsou fakt jiní a mají i jiné zasuvky, no nic zítra koupíme adaptér v Tescu.
Večer jsme ještě poseděli, dali pivo z plechu mrkli na dvd Jeffa Buckleyho a kousek Pulse, pokecali, natěšili se na páteční Watersův koncert a šli spát.
V pátek jsme si pěkně přispali. V prvním dílu jsem zapoměl připomenout že Anglie je v jiném časovém pásmu než my a tím že jsme tam přiletěli jsme získali hodinu k dobru (start 17:00, přistání 18:00 i když let trval dvě hodiny:) ), ráno jsem se trochu zhrozil že spíme tak dlouho, trochu mě uklidnilo až když jsem si uvědomil že moje hodiny ukazují středoevropský čas a tady je o hodinu méně.
Radovan měl práci na zahradě, trochu jsem si to tam prohlédl a ujistil se v tom že jeho zaměstnavatelé jsou opravdu celkem při pěnězích i na anglické poměry, na zahradě mají golfový bunker na trénink, tenisový kurt, bazének..
Původně jsem chtěl využit čas kdy Radovan pracoval tak že bychom zajeli s Ingrid autobusem do Cambridge se projít po jistých adresách ale Little Eversden je opravdu miniaturní vesnička a žádný autobuse nejel
. Tak jsem mu trochu pomohl, například zajít skleník, teda respektive otočit kohoutkem po patnácti minutách automatického zalévání protože časovač ještě nedošel... Proti: Ve skleníku jsem si všiml zajimavé kytičky:
No srovnával jsem s fotkama, ale Amaryllis Pink Floyd to nebude ale nějaká příbuzná Amaryllis určitě ano.
Při opouštění skleníku jsem zažil první pořádnou anglickou "shower" s pořádným větrem:), deštník nejspše východního původu okamžitě bez boje kapituloval, takže rada: na deštníku do anglie nešetřete!
Něco jsme pojedli, při tom mrkli na televizi (stejné jako u nás, pořady o nemovitostech o vaření... jen ještě více reklam) a vyjeli do Grantchesteru.
Od Little Eversdenu to je opravdu kousíček, problém byl jen někde rozumně zaparkovat. Silnice jsou úzké a kde to by to šlo je "private area", "no parking", "for patrons only" ... celkem opravdu problém.
Ale podařilo se a prošli jsme se kouskem Grantchesteru kde možná pobíhal malý Gilmour
Hlavní byly samozřejmě Grantchester Meadows, většinou je tam problém se dostat na ty louky a vůbec do přirody protože každý si tam své docela dost chrání a všechno je v soukromém vlastnictví, nebo se to využívá jako pastviny atd.
Přes Grantchester Meadows ale vede tzv. "Public path" takže se tam člověk moc pěkně projde a když trochu sejde ze stezky snad mu hned hlavu neutrhnou pokud tam nedělá nic nekalého.
Hned jak jsme prošli alejí která oddělovala silnici od luk spadla nám čelist. Prostě nádhera. Mnoho jsme toho viděli už cestou autem ale být uprostřed toho...krásné louky, sem tam linie která je o sebe odděluje zarostlá keři či spíše oddělená živým plotem, řeka Cam protékající lukami, lemována stromy... naprostý klid, jen zpěv ptáků který zní přesně jako v písni od Rogera.
Nevím co bych k tomu více dodal řekl bych že fotky budou výmluvnější:
!! Další fotky zde !!
Cestou jsme potkali jen asi 2-3 lidi z toho dva tam byli běhat a jeden byl buď floydo fanatik který si šel do flašky nabrat vodu z řeky Cam nebo nějaký vědátor z univerzity
.Jako suvenýr jsem natrhal nějaké rostlinky, nic vyjímečného tam neroste, traviny podobné na ty naše. Jen nějaký zvláštní zrovna kvetoucí strom mi při transportu nějak dozrál a když jsem to tady otevřel naplnil mi pokoj chmýřím se semínkama jako pampelišky
.Nechtělo se mi odtamtud vůbec, už jsme si předběžně vybrali místo kde se schováme až tam budeme stanovat
Ale museli jsme jet abychom stihli Watersův koncert. Cestou jsme se stavili koupit něco k jídlu a taky "Visitor to the UK travel adapter" abych mohl nabít kameru (stál 1.97 libry)
Cesta do Londyna šla ze začátku celkem rychle, jak jsme se ale blížili situace se zhoršovala a začaly traffic jams na které nás Radovan upozorňoval, ze začátku jsem to nijak neřešil a všímal si okolí, například první Londýnský doubledecker - jezdí jen novější typy do kterých neni možné naskakovat za jízdy.
Jak jsme se blížili do čím dál více urbanizovanějšího prostředí má nervozita rostla s plynoucím časem, prošvihnout koncert kvůli zácpě - noční můra.
Na obrazovce GPS systému se ukazovala vzdálenost od cíle a průměrný čas cesty k cíli což mě ještě víc traumatizovalo. Věřil jsem ale že to stihneme, na lístku bylo napsáno že začátek je v 19:30, nemám sice žádné zkušenosti ale nevěřil jsem že to začne tak brzo (spíš jsme na to spoléhali).
Musím GPS systém pochválit protože nás zavedl přesně k Earls Court, teď už jen vyřešit problém kde zaparkovat což je v Londýně neskutečný problém, projeli jsme pár bočních ulic a zaparkovali jsme asi o tři ulice od Earls Court, za úkol jsme měli zapamatovat název ulice aby jsme auto pak našli ale už jsem ho zapoměl. Kromě dilematu jestli tam můžeme parkovat, jsme řešili jestli vzít s sebou foťák - pokud by mě s ním nepustili není čas se vrátit ho dát do auta protože jsme přijeli pozdě, nejdřív jsem byl rozhodnut to risknout, ale vzhledem k okolnostem jsem ho tedy nechal v autě. Vyrazili jsme tedy svižným krokem ku hale, Radovan nás ještě rozrušil tím jestli u sebe máme pasy, takže jeslti nám vykradou nebo odtáhnou auto tak jsme v Londýně bez dokladů...
Překvapilo mě že vedle klasické haly Earls Court stojí ještě druhá nadepsaná Earls Court Two, nevěděl jsem že tam jsou dvě. Podle velkého plakátu Rogera s natisklým "sold out" na "jedničce" bylo jasno kde jdeme (běžíme) my.
Nevím přesně kolik bylo hodin když jsme vcházeli dovnitř ale myslím tak 19:50-55, u kontroly lístků vše bez problémů a kontroly, jen projel lístky čtečkou čárového kódu a říkal "you're late hurry up!", žádné turnikety či detektory, šacování ... Spěchali jsme dovnitř. Když začala být slyšet hudba byla to jedna z těch písniček z intra jak se tam přelaďuje rádio, spadl mi kámen ze srdce - mohlo to být horší!. Spěchali jsme na místa, na lístcích jsme block 48, to je jak jsem se předem přesvědčil nalevo od pódia uplně nahoře, všude tam samozřejmě byly směrovky např.: "^^ block 40-59 ^^", Radovan se párkrát raději zeptal.
Náš sektor byl celkem daleko a vysoko takže intro včetně Rogerova vstupu na pódium a bohužel i In The Flesh jsme slyšeli v chodbách. Na konci ITF jsme ale už seděli na svých místech a vydýchávali to. Naštěstí to dopadlo alespoň takhle, mohlo to být i horší...
--------------------------
Jarní Watersovsko-odvráceně-měsíční výlet do Anglie, třetí část - dokončení
Mother jsme si vychutnali už v klidu a vsedě. Výhled jsme měli celkem dobrý, jistě byly to druhořadé místa ale aspoň má člověk trochu nadhled, mě hlavně těšilo že jsem si mohl naplno vychutnat vizuální prvky show. Po stranách stage byly projekční plátna jako v Praze na kterých se promítají "zvětšení" hudebníci, byl jsem rád že jsem si mohl prohlédnout i prácí např Jona Carina nebo Harryho Waterse kteří se na projekcích občas vyskytovali.
V sestavě kapely žádné překvapení, v rozmístění na pódiu žádné změny, jedny bubny - Nick nebude, nevadí. Jen bicí souprava Grahama Broada mi přišla trochu jiná, jednak barevně a taky jedním tom-tomem který se mi zdál divný ale to bylo asi jinou perspektivou.
Mother je jedna z mých nejoblíbenějších od Rogera a jeho kapely a vůbec mě nezklamala naopak, Roger mě pěkně "načal" a když začala zpívat Katie Kisoon měl jsem poprvé slzy v očích.
Hodně jsem sledoval Snowyho a moc se mi líbil, vypadal fakt uvolněně a hrál s lehkostí, bavilo ho to. Na jeho solo v Set The Controls jsem se obvzlášt těšil protože to co předvádí s tím whammy pedálem mě totálně uzemňuje - nezklamal.
Po psychedelickém bloku jsem konečně vychutnal projekci v Shine On, překvapilo mě že tam je na tolika záběrech Syd toho jsem si Praze nějak nevšímal.
Ve Wish You Were Here me zaujalo ze uz v cele posledni tretine je ze zadniho kanalu celkem silne slyset skuceni vetru jako mezi WYWH a SOYCD 6-9 na desce.
Perfect Sense byl pro mě a určitě i pro spustu ostatních jeden z vrcholů večera, naprosto bezchybné provedení nabité emocema a opravdu procítěné, projekce s ponorkou je opravdu jedinečná, po Perfect Sense byl snad největší potlesk (samozřejmě kromě konce Dark side a úplného konce) je vidět že angličani jeho hudbu znají lépe a taky ji lépe rozumí. Angličani tleskali méně po Wish You Were Here a víc po Perfect Sense.
Leaving Beirut opět skvělý, Roger tu písen zpíva už naprosto dokonale, když to srovnám s tím co jsem slysel z nahrávek ze začátku turné loni fakt to už má v malíku. Následovaly taky velké ovace i když je to celkem kontroverzní píseň, Watersovci asi nejsou Blairovci
Prase v Sheep stejné jako v Praze asi ani žádne nápisy nepřibyly, já jsem byl přesvedčen ze navíc tam bylo napsáno (Dick) Cheney a šipka ke slovu "asshole", ale to prej bylo i v Praze.
O přestavce jsme si zašli na toaletu a zároveň trochu omrknout Earls Court zevnitř. Je to celkem stará hala a odpovídá tomu i vzhled vnitřních prostor, vevnitř tedy žádný luxus a už vůbec ne hi-tech. Když jsme se (dostatečne včas) vrátili na svá mista přemýšlel jsem kde stála zeď, přislo mi to celkem malé na takovou stavbu, i na Pulse mi stage přišlo velké, ale ona je to taková celkem flexibilni hala a všechno to asi jde prestavět jak je potřeba.
Ještě doplním že všechny místa byly na sezení.
Dodatečně přemyšlím kde mohla sedět Polly Samsonová s rodinkou - v sektoru po levé straně stage úplně dole, který vypadal na vip seděla nějaká divná partička - třeba to byli oni
.Snad se nedopustím mystifikace ale laserový hranol mi přišel lehce jiný. Jednak se začal točit při Any Colour You Like a promítal při ní takový fialové pulzující sinusovky. Jinak stejné.
Vrcholné zakončení večera - Comfortably Numb bylo snad nejlepší CN bez Gilmoura co jsem kdy slyšel - možná to bylo atmosférou - ale to byl neskutečný nářez. Snowy zahrál naprosto skvěle s energií i citem, nádhera. Skutečný vrchol.
Celkově se mi strašně líbilo jak zahrál Snowy - nevím asi jsem měl zrovna náladu spíš na písně ve kterých hraje sóla. I když David Kilminster podal obvyklý excelentní výkon - jeho kytara zpívala jako mariňák v bordelu po třech letech na moři (
) tak mě ten večer nejvíc dojal Snowy (kromě Rogera samozřejmě).Po skončení kocertu jsme šli s davem ven z haly, když jsme ale zjistili že jsme vyšli nějakým bočním východem opravdu ven, vrátili jsme se a vysvětlili pánovi ve žlutém že chceme koupit plakáty pustil nás zpět dovnitř.
Ve foyer byl po koncertu čilý ruch ale nic k pití kromě Coly za 2 libry se už nedalo bohužel sehnat. Tak jsme šli na plakáty. Ceny byly stejné jako všude - plakát 4 libry, program 15, triko 20. Radovan si koupil triko, já plakát který jsem slíbil kamarádovi, protože si jej v Praze nekoupil. Ještě jsme se podívali na konstrukce tribun a nedivím se že jim to v tom 94 jednou spadlo
.Nechal jsem se na mobil od Ingrid vyfotit z holkou co tam měla pultík s logem Earls Court a prodávala programy, bohužel ale logo o které mi šlo není na fotce vidět.
Potom začali pánové ve žlutém vyklízet halu, nebyla to taková rychlovka jako v Praze ale princip byl stejný. Venku jsme zjistili že jsme vyšli na opačné straně než jsme přišli takže jsme ještě i přes protesty pána ve žlutém (se silně středně-východním přizvukem) prošli na druhou stranu kolem haly. Před halou jsme donutil ostatní aby mě před ní vyfotili (prej jsem fakt blázen
, co že s takovou fotkou ) a šli jsme plni dojmů hledat auto.Dokonce ho ani neodtáli
. V autě jsme odpočinuli, povečeřeli a poté vyrazili do místa kde složíme hlavy. Jelikož už bylo pozdě šli jsme spát.
V sobotu byl v plánu sightseeing v centru Londýna, byli jsme na klasických místech které se v londýně musí vidět: Piccadilly, Oxford circus a ty ulice kolem, Trafalfar square, Westminster, London Tower, Tower Bridge, Buckinghamský palác, nahlédli jsme i do Downing Street jestli už má Tony sbaleno
.
Mě potěšilo že když jsme šli po známé Regent's Street a Radovan nás upozornil na jednu z budov patřící Universtity of Westminster všiml jsem si pod jejím názvem nápisu "Early known as Polytechnic" (nebo tak nějak), tak tam tedy chodili Roger, Nick a Rick do školy, taky tam byly první zkušebny jejich kapel...
Vůbec nevím proč jsem to nevyfotil...
Tohle je mám dojem budova na které se konal slavný poslední "rooftop" koncert Beatles
Prošli jsme taky kolem proslulého jazzového klubu 100 na Oxford Street.
Na co jsem se hodně těšil bylo London Underground tedy metro, nebo jak říkají oni "tube", není to tedy nic moc odlišného od Prahy, jen je to "trochu" komplikovanější, jako technika mě ale takové věci zajímají a taky je to nestarší podzemka na světě a za 2. světové války se tam lidí schovávali před nálety.
Denní jídenka na zóny kolem centra (celkem velký okruh) stála 5 liber (metro, autobusy, a ještě takové malé vláčky jako metro ale nad zemí - Light Railway).
Moderní obchodní čtvrť Canary Wharf
Zastavili jsem se i v obchodě s hudbou (jmenoval se HMV a byl fakt velký), měli tam toho fakt celkem dost, chtěl jsme si koupit singl Arnold Layne od Gilmoura na CD nebo vinylu ale nic z toho neměli a Hello (I love you) se v kamenných obchodech fakt neprodává. Spustu věcí tam měli i na vinylech. Radši jsem si koupil Music From The Body a šli jsme protože by se tam dala strávit spusta času...
Pak jsme se ještě zastavili v knihkupectcví kde jsem si koupil Inside Out a tím okamžikem se mi splnilo vše: byli jsem v Cambridge, v Grantchesteru, v Londyně, viděli jsme Waterse v Earls Court a koupil jsem si Inside Out
Byl jsem rád že jsme měli výborného průvodce a díky jeho orientaci v londýně jsme toho stihli tolik. Kdyby chtěl vidět Battersea tak bych byl asi ukamenován, holt na to abych se plahočil možná pěkně daleko abych zdálky viděl čtyři komíny a pak zase zpátky, na to si budu muset udělat soukromý výlet
No každopádně jsme toho ještě spoustu neviděli takže příště bude zase nabitý program.
Večer jsme zašli na pivko do hospody o pár ulic vedle, dali jsme si pár piv (celkem vlezly do hlavy
) a když jsme byli v nejlepším zvonila číšnice na zvon 22:45, pak 23:00 a pak už jsme opravdu museli jít...blbý systém.Můj celkový dojem z Londýna je sice trochu rozporuplný, je to tím že jsem z vesnice s tím že roky žiju částečně v krajském maloměstě, takže konfrontace s velkoměstem takového kalibru mi opravdu nemusí udělat dobře. Všude jsou tam vidět bezpečnostní opatření, pro mě to bylo nejvíc vidět na cedulích "CCTV in operation, for you safety", čili cedulích upozorňujících na kamery. Ty jsou prostě všude - v metru, vlacích, autobusech, ulicích všech veřejných prostorech. Když jsem nad tím moc uvažoval chytala mě z toho úzkost a připadal si jak knize 1984...
Neděle byla jen cestovací, v sobotu večer jsme zabookovali lístky u společnosti National Express (asi něco jako ČSAD
), pro jednu osobu za 10liber, z centra Londýna (Victoria Coach station) na letiště Stansted, jeli jsme v neděli kolem 10:00.Na letišti jsme byli asi v 11:20, ketadlo letělo 13:40 takže spousta času.
Při svačince v hale se nám odvedle ozvalo česky "dobrou chuť", nějaký čechoslovák (jak řekl on) který jede zastupovat svou firmu na nějakou konferenci. Popovídali jsme si (příjemný starši bussinessman), dal mi svou vizitku, nabídli zaměstnání a pak jsme se šli odbavit.
Při bezpečnostní kontrole nás donutili sundat si boty, a taky se ptali na "any liquids". Ale jinak naprosto v pořádku. V duty-free obchodě jsme viděli pig on the wing
http://www.youtube.com/watch?v=xm6JxFIk3aA
Sice jsme nasedali na jiné bráně než bylo uvedeno na palubním lístku ale to nás ostřílené mazáky nemohlo zmást:).
Při klesání na letiště nad Brne jsem něco natočil, třeba se to brňákům bude líbit pokud to ještě neviděli.
(video doplním)
Co k tomu všemu dodat...asi jen že to bylo skvělé rozhodně to stálo za to.
Závěrem bych rád poděkoval Radovanovi, protože bez něj by tenhle výlet vůbec nebyl možný, díky.
další fotky z Londýna:
http://bery.own.cz/bde/?w=gal&id=13
