ale ještě jedna, poslední, skrytá, neočekávaná, ale o to působivější tečka celé experience. čtvercová místnost cca. 15 m, kde po všech stěnách bylo velké promítací plátno a černý strop, na kterém se promítaly různobarevné laserové projekce doplňující pro mě silně emotivní zážitek, který nemohl obsahovat nic jiného, než promítání klipu arnolda layne a comfortably numb hrané při reunionu skupiny 2.7.2005 v londýnském hyde parku. to vše v dokonalém, silném zvuku bez headphones. každý si našel své místečko, skoro všichni vsedě nebo vleže, s únavou v očích ale spokojeností toho, kdo vylezl na nejvyšší horu světa, pozorovali tento great gig in the world a užívali si ho každý po svém. pro mě naprosto nepochopitelný byl třeba chlapík, který vedle mě ležel na zemi a zcela regulérně spal! naštěstí nechrápal, budiž mu ke cti. to u mně to bylo trochu jinak - přiznám, že slzy jsem měl místy na krajičku z toho dojetí, které ve mně zrcadlilo vše, co jsem za těch pět hodin mohl do sebe nasát svými smysly. bylo toho vážně moc. spousta z toho se nám s berym vyfotit nepodařilo. ale i tak díky za vše, co jsme tam mohli zažít. bylo to vážně skvělé.
- WP_20170906_15_04_16_Pro (1).jpg (192.76 KiB) Zobrazeno 2439 x
there´s no dark side of the moon, really. matter of fact it´s all pink.