Jend píše:Zajímalo by mě, jak jste (jestli vůbec) na tom Strahově vnímali absenci Waterse?
Správně, takže opět k tomu, oč tu běží. Praha 1994.
O absenci Waterse se po koncertě dost diskutovalo.
Většinou se jednalo o dva tábory. Jedni říkali, že je to poznat a druzí, že to nevadí. Což, dle mého soudu, se nemusí vylučovat.
Shrnu to tedy za sebe.
V roce 1994 byli Pink Floyd již dost dlouho bez Waterse. Hráli vlastní novou desku i floydovskou klasiku.
U koncertní podoby The Division Bell mi pochopitelně Waters nechyběl, jelikož se na desce nepodílel, ba dokonce byl touto deskou zhnusen
a prohlásil, že je to strašná deska a je opovážlivost toto označit za dílo Pink Floyd.
U repertoáru původních Pink Floyd byl baskytarista a zpěvák nahrazen jiným basákem, což v případě baskytary asi celkem nevadí.
O jeho pěvecké party se podělil zbytek skupiny a doprovodu. Z uvedeného tedy vyplývá, že mi Waters až tak nechyběl. Jeho přínos byl dán
již v dávno složené a nahrané muzice, která se tam hrála. V tom podstatném byl tedy přítomen, i když fyzicky na pódiu nestál.
Trochu mi vadilo něco jiného. Např. bubeník Gary Wallis určitě vhodný pro J.M.Jarreho, ale zvukově vůbec ne pro Pink Floyd. A výhrady
jsem měl i proti zpěvačce Sam Brown. Avšak uvedené výhrady jsou v rámci strahovského koncertu poněkud hnidopišské.
Vzpomínám si, jak po koncertě Petr Janda z Olympicu řekl, že po muzikantské stránce to bylo naprosto dokonalé.
Bylo to v době, kdy sehnat něco od Pink Floyd bylo pro mne téměř nemožné a tento koncert byl skutečně monstrózní a nabídl mnohem více,
než cokoliv si člověk dokázal představit. Zážitek byl tak silný, že bylo možné naprosto nevnímat ten slejvák, co začal s koncertem.
Pokud mi Waters chyběl, tak zejména jako nedílná součást kolosu jménem Pink Floyd, než jako muzikant samotný.
Strahovský koncert a další tři koncerty Rogera Waterse, které jsem mohl vidět na vlastní oči, mi pak zapadly do sebe utvořily dokonalou
představu skupiny Pink Floyd.